Výběr technologie při selektivním lakování DPS

Výslednou podobu nanesení laku při selektivním lakování určuje převážně správná volba lakovacího ventilu (trysky, aplikátoru), který je posledním článkem celého řetězce procesu.

Řetězec se skládá z materiálového zásobníku (může být různé velikosti podle plánované produkce), dále z dopravního systému (tlakový vzduch nebo dusík, zubové nebo membránové čerpadlo) a ventilu. V současné době se z hlediska ventilů používají dvě strategie, ventily s atomizujícím vzduchem (nesprávně nazývané sprejové) a ventily bezvzduchové.

Ventily s atomizujícím vzduchem používají vzduch o velmi nízkém tlaku pro rozdrobení toku materiálu do úzce směrovaných kapek.

• Ventily mohou nanášet laky o vysoké viskozitě až do 1 000 000 cps.
• Lze dosáhnout velice tenké vrstvy naneseného laku.
• Stopa je rovnoměrná po celé ploše.
• Stopa je kruhová, ventil není nutné při změně směru pohybu natáčet.
• Ventil je vhodný při nutnosti zalakování součástek se složitým 3D profilem, kdy je dosaženo lepšího vniknutí laku do všech prostor.

Obr. 1 Ventil s atomizujícím vzduchem

Ventily bezvzduchové používají trysku pro vytvoření ploché clony tekoucího materiálu.

• Ventily jsou určeny převážně pro nanášení ředěných laků s viskozitou cca do 100 cps.
• Vhodné ventily pro rychlé nanášení laku s větší vrstvou.
• Stopa s ostrými okraji.
• Stopa má na okrajích v počátku větší množství laku, které postupně stéká doprostřed.
• Při změně směru pohybu je nutné ventil natáčet.

Obr. 2 Bezvzduchový ventil

Nelze obecně říci, která technologie nanášení je lepší. Obě technologie mají svoje použití a vzájemně se doplňují.

Na lakovacích automatech firmy PVA, které mají robustní ventilovou hlavu, je vhodné umístit oba dva ventily a doplnit je ventilem jehlovým, který je používán pro velmi precizní nanesení na kritická místa v těsné blízkosti součástek.