Přečetli jsme v časopisu Radioamatér z roku 1933: Domácí televisní přijímače?

Jakkoliv obtížné a drahé jest televisní vysílací zařízení, tak jednoduchý a levný jest lidový přijímač, který sestává z Nipkowova kotouče s motorickým pohonem a doutnavé lampy. To ostatní jest jen vnější příslušenství, schránka, případně též odrazové zrcadlo s čočkovým zařízením, na které padají světelné paprsky doutnavé lampy, jemně řiditelné odpory atd. Proto se bude amatér domnívati, že si může televisní přístroj sám snadno zhotoviti a upozorňujeme tudíž na spojené s tím obtíže, které nejsou na první pohled patrny. Spirálově uspořádané čtvercové dírky pro Nipkowův kotouč nedají se přesně jen tak rukou vyvrtati do aluminiové nebo trolitové desky. Pro fonické kolo musí býti vzdálenost od pólů ke kotvě na zlomky milimetrů přesně vyznačena.

I když každý radiový přijimač hodí se teoreticky k televisi, přece ukazuje se v praksi skreslení, falešné osvětlení, atd. Při vysoké obrazové frekvenci jest prospěšno použíti dostatečného vysokofrekventního zesílení, taktéž dobrého nízkofrekventního zesílení s dostatečným koncovým výkonem k sycení motoru a doutnavé lampy. Při anodovém proudu 5 mA dává doutnavá lampa prostředně normální obrazy, kdežto při 10 mA obrazy jsou lépe propracovány. Jako vhodné přijímače doporučujeme ony se zapojením 3 - 4 lampovým, pokud možno jeden vysokofrekventní stupeň detekční a 2 nízkofrekventní stupně s odporovou vazbou a koncovou lampou. Příliš malé koncové lampy způsobují přesycení, což skresluje obraz. Skreslením jest též vinno použití špatné velikosti voleného odporu a použití transformátoru se špatným převodovým poměrem. Jako vysokofrekventní lampa hodí se velmi dobře lampa žhavená střídavým proudem se stíněnou anodou ve spojení s dobře odstíněnými ladicími okruhy.

Kromě malé jevištní schránky opatřené hledím, která se může připojiti na radiový přístroj, jsou ještě veliké truhly, jež na jedné straně mají hledí a na druhé amplion, k libovolnému připojení na radio nebo desky.

Starší radiové skříně obsahují zvláštní oddíl pro desky a ten se nyní hodí k vestavění televisního přístroje. Prozatím není možno přijímati obraz a zvuk současně, neboť německá říšská pošta při nynějším nedostatku vln nemůže uvolniti 2 vlny pro obraz a zvuk. Teprve vloni (1932) postavena byla vysílací stanice pro ultrakrátké vlny, která speciálně vysílá pokusy z oboru televise a jež byla uvedena do činnosti u příležitosti letošní velké radiovýstavy v Berlíně. Přenos utváří se prozatím takto: Hlasatel oznámí zpěvačku, potom uslyšíme typický televisní šramot, což nám bude znamením, že máme přepojiti stisknutím knoflíku na přijimač obrazů. Uvidíme, jak se přednášející ukloní, a přepojíme na zvuk. Během přenosu přepojíme několikráte na televisi, abychom dosáhli schematického vysvětlení, abychom mohli pozorovati onu živoucí bytost, jejíž hlas slyšíme, nebo viděti diapositivy. Pro snímky ve volné přírodě při různých příležitostech zhotoví se zvláštní reportážní vysilače, které se budou moci přenášeti s místa na místo. Na příklad bude přenos slavnostního spouštění lodi na vodu a bude se díti takovým způsobem, že mezi přenosem slavnostních řečí, reportážní vysilač ukáže obrazy řečníků a lodi. Radiotelevisní operatér může obcházeti s vysilačem loď a pozoruhodné podrobnosti snímati.

Snímky většího množstva lidí budou ještě obtížné, jelikož při dosud požívaném malém množství obrazových bodů nemůže se docíliti jemnějších detailů. Obyčejný smrtelník zažije docela před svou domácí jevištní schránkou větší podívanou, než na místě samém, které jest obyčejně obmezeno a vyhrazeno jen čestným hostům. Televisí patří vlastně každý posluchač radia k čestným hostům: hlasatel a operatér vedou jej ke všem pozoruhodnostem, které obyčejně ze strachu před návalem jsou uzavřeny širšímu publiku, představí posluchače zároveň též diváka všem přítomným osobnostem a tento tím způsobem octne se na prvém místě, neboť mikrofon a televisní vysilač stojí bezprostředně před řečníkem.

Mimo to mohla by vysílací společnost sestaviti film nejnovějších denních událostí z celého světa a vysílati jej večer v určitou dobu.

Rušilo by to, kdyby se najednou přerušil radiový program v libovolnou denní dobu a nepříliš důležitá událost by se přímým televisním přenosem vsunula do přenosu radiového. Dále nečiní to příliš mnoho obtíží, když by se vysílali malé poučné a zábavné filmy. Prozatím bude se na tom pracovati, aby se dosáhlo příznivějších vlnových poměrů a tak aby se umožnilo současné vysílání obrazu i zvuku. Možná, že by se mohly přiděliti vysilači v Německu ještě také vlny sousedních stanic, zatím co tyto program ústředního vysilače na stejných vlnách přejmou. Pak by měl ústřední vysilač širší frekvenční pás pro televisi k použití a kromě toho ještě vlnu pro zvuk.

Zdroj: Radioamatér č. 3/1933