Vítejte, dnes je
středa
25.
prosinec 2024
Odborný časopis a portál zaměřený na vývoj a výrobu elektroniky 
Na letošním veletrhu AMPER v Brně jsem ve stánku Technického muzea v Brně viděl zajímavý exponát – elektrický automobil EMA1, který vznikl v bývalém Československu již před více než 45 lety. Na první pohled mě zaujala prostorná kabina jinak malého vozu a docela moderní pojetí jeho karoserie.
Název tohoto vozu – EMA1 – vznikl jako zkratka výrazu Elektrický Městský Automobil a jeho výrobcem byl VÚES Brno ve spolupráci s Katedrou motorových vozidel VUT v Brně. EMA1 byla výsledkem vývojového úkolu v letech 1969 až 1974, který sice dopadl na výbornou, ale nikdy se bohužel prakticky nerealizoval. Cílem vývoje měl být vůz určený pro přepravu dvou dospělých osob a dvou dětí.
Původním záměrem bylo elektrifikovat některý z tehdejších motorových automobilů, ale nakonec vznikl zcela nový vůz. Těžké olověné baterie o hmotnosti kolem 300 kg přece jen vyžadovaly vyztužený rám a vhodný prostor pro jejich umístění, což tehdejší běžně vyráběné vozy nenabízely. Jako bývalý konstruktér jsem se docela uměl vžít do situace, kdy bylo potřeba vymyslet něco vlastního, originálního, a přitom zajímavého.
Vůz byl poháněn dvěma stejnosměrnými trakčními motory se sériovým buzením o výkonu 3 kW, které byly umístěny u zadních kol a sloužily současně jako brzda. Jejich napájení zajišťovaly přes tyristorový regulátor olověné baterie s celkovým napětím 96 V a kapacitou 88 Ah. Kapacita tehdejších olověných baterií byla snad jediným omezením tohoto unikátního vozu, který jinak po všech stránkách vynikal nad podobnými elektrickými vozy té doby – maximální rychlost byla 50 km/h a dojezd byl necelých 50 km v závislosti na způsobu jízdy při zrychlení na 40 km/h během 12 sekund. Mít tak tenkrát k dispozici dnešní baterie, mohlo to jezdit rychleji a dále.
Vůz neměl obvyklé řazení rychlostí, protože neměl klasickou převodovku. Také nepotřeboval diferenciál, protože byl poháněn dvěma samostatnými motory přímo u zadních kol. Ty navíc suplovaly funkci brzd, přičemž se díky rekuperaci dobíjely baterie. Karoserie byla třídveřová – dvoje boční dveře a jedny zadní pro přístup k nákladu. Protože měl vůz sloužit k dopravě po městě, byl velmi krátký, když podle výkresu měřil pouze dva metry třicet centimetrů, avšak při šířce přes jeden a půl metru. To mu umožňovalo dobrou ovladatelnost v městském provozu a současně zajišťovalo dostatek prostoru pro dospělé cestující i pro baterie uložené pod předními sedadly.
V článku [2] je uveden nejen detailnější popis tohoto vozu, ale i jeho srovnání s anglickým elektromobilem Comuta, který vyvinul britský Ford. Stalo se tak v roce 1970 na výstavě IEMA, kde se EMA1 stala jasným favoritem.
V roce 1973 byl však bohužel celý tento projekt osobního elektrického vozu zastaven.
EMA1 nebyl ovšem jediný elektrický vůz, který se v té době u nás vyvíjel a zkoušel. Byla tu také EMA2 v provedení tahače, minibusu a dodávky. Tyto vozy už využily základ běžně dostupného motorového vozidla značky Barkas, které se k nám tehdy dováželo z bývalé NDR. Protože EMA2 již reprezentovala větší vozidlo, byl i výkon elektrického motoru vyšší, i když byl opět napájený olověnými bateriemi, ale již s celkovou kapacitou 300 Ah. Z obr. EMA2 je zřejmé, že karoserie Barkasu byla výrazně změněna a podobně jako v případu vozu EMA1 byla docela nadčasová.
Elektrický minibus EMA2 (Technické muzeum v Brně)
Jediný dochovaný kus vozu EMA2 v podobě minibusu je rovněž umístěn v Technickém muzeu v Brně. Kabina dodávky skončila jako přístřešek na jedné zahrádce, kde byla až do roku 2014, kdy ji získala skupina nadšenců, aby ji opravila a uvedla do původního stavu [2]. Další fotografie vozů EMA1 i EMA2 jsou uvedeny na stránkách [3].
Literatura:
[1] www.elektromobily.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A9_elektromobily
