Vítejte, dnes je
středa
20.
listopad
2024
Odborný časopis a portál zaměřený na vývoj a výrobu elektroniky Jablotron jsem založil spolu se třemi společníky (Petr Heinl, Jiří Eršil a Zdeněk Holek) už v roce 1990. Kromě spousty snů o tom, jak světu ukážeme, že Češi umí dělat elektroniku, jsme neměli nic. A tak jsme začali na pronajaté půdě rodinného domku s představou, že budeme vyrábět řídicí systémy pro průmyslové aplikace. V počátku se na nás usmálo štěstí a dostali jsme od tehdejších státních Československých automobilových opraven velkou objednávku na řídicí systém pro stanoviště k testování spalovacích motorů. Se smlouvou v hodnotě 1 milionu korun nebylo těžké přesvědčit příbuzné a známé, aby vybrali vkladní knížky a půjčili nám své úspory. Moji rodiče dokonce jako ručení za úvěr zastavili bance rodinný domek. Nakoupili jsme materiál, počítače a pustili se do díla. Zákazník se ale během několika měsíců dostal do platební neschopnosti a svou objednávku zrušil. Peníze byly pryč, nám zbyla spousta věcí, které jsme neměli komu prodat a přitom neměli ani na výplaty.
V nouzi nejvyšší začal Jablotron doslova na koleně vyrábět modul pro úpravu televizorů a videorekordérů na OIRT normu. Začátkem devadesátých let lidé horečně dováželi elektroniku ze zahraničí a tak šel tento výrobek na dračku. Materiál jsme rozváželi domácím dělníkům a ti pájeli desky pistolovými páječkami, často doma v kuchyni. Jeden z nás nakupoval materiál, druhý organizoval výrobu a zbylí dva objížděli televizní servisy a dovozce elektroniky. Současně jsme se za pochodu učili, jak dělat účetnictví. Bylo nám ale jasné, že jsme našli jen krátkodobou mezeru na trhu, a tak jsme si lámali hlavu co dál.
Malá privatizace, následovaná totální amnestií, přivedla Jablotroňáky na myšlenku zaměřit se na ochranu majetku. Začínající živnostníci si otevřeli své prodejny a zároveň se také otevřely brány věznic. Potřeba alarmů přišla takřka ze dne na den. Jablotron začal vyrábět jednoduchou zabezpečovací ústřednu a v zahraničí nakupoval potřebné příslušenství. Problém však byl v tom, že tehdy neexistovaly firmy, které by podobnou techniku uměly montovat. Jablotron proto začal pořádat školení, na kterých dával „elektro“ zájemcům o podnikání kuchařku. Byl v ní návod, jak si založit firmu, jak shánět zákazníky a jak montovat alarmy. Zájem byl ohromný a prodej prudce rostl. Bohužel jsme tenkrát neměli dost peněz, a tak jsme nedokázali spoustu zákazníků uspokojit. Poptávka nás nutila k maximálnímu objemu a díky tomu jsme měli problémy s kvalitou. Banky nám půjčit nechtěli, tenkrát se hroutila jedna Tesla po druhé a všichni kolem nás tvrdili, že ve výrobě elektroniky nám už vlak dávno ujel. Nakonec jsme první úvěr získali od České pojišťovny a díky tomu se začal Jablotron podstatně rozvíjet.
Nikdo z nás neměl zkušenosti s řízením. Dokud jsme byli malá firma, věděli všichni o všem a systémem „hurá“ jsme byli schopni zvládat různé maléry. Když ale přibylo zaměstnanců, museli jsme najít vedoucí. To byl těžký oříšek. Šikovných a kvalifikovaných lidí jsme měli spoustu, všichni ale byli z dřívějška zvyklí, že rozhodoval někdo jiný nad nimi. Nezbylo nám tedy nic jiného, než si způsobem pokus–omyl najít řídicí pracovníky a definovat procesy řízení. Tehdy jsem od zbývajících společníků koupil jejich podíly. Shodli jsme se totiž na tom, že bude prospěšnější, pokud bude mít firma pouze jednu hlavu, nikoliv čtyři. Osobně mě ale těší, že všichni tři zůstali Jablotronu věrní dodnes.
Už od počátku jsme měli ambice dělat své vlastní produkty lépe než ostatní. Tím, že jsme postupně vybudovali síť několika tisíc proškolených montérů, kteří naše systémy instalují, jsme současně získali zdroj kvalifikované zpětné vazby a bezednou studnici nápadů, jak dělat výrobky lépe než konkurence. Jablotron postupně vybudoval velký tým vývojářů. Díky tomu, že se nám ekonomicky dařilo, tak jsme si mohli dovolit koupit nejlepší a nejmodernější přístrojové vybavení. Většina peněz, které jsme kdy vydělali, šla zpět do vývoje produktů a rozvoje firmy. Přestali jsme dovážet hotové výrobky a naopak se nám podařilo prorazit do světa s tím, co jsme sami vymysleli. Skutečný průlom v exportu přišel na přelomu století. Tenkrát jsme jako první přinesli na trh bezdrátový zabezpečovací systém, certifikovaný podle zbrusu nové legislativy Evropské unie. Pro naše konkurenty to byl šok. Většina jich byla ze zámoří a řadě z nich zcela uniklo, že Evropa vydala novou legislativu. Velcí hráči na trhu s alarmy nakoupili vzorky našeho nového systému, několik měsíců je v tichosti testovali a pak začaly pršet objednávky. Bohužel jsme se opět ocitli pod tlakem. Výrobu jsme měli pod jednou střechou a veškeré produkty si dělali sami. Ačkoliv jsme zavedli třísměnný provoz a osazovací automaty jely nonstop, nebyli jsme schopni vyrobit ani zlomek toho, co bychom dokázali prodat. Výrobní dokumentaci jsme bohužel neměli v angličtině, a tak nebylo možné zadat výrobu do žádné velké výrobní továrny.
Tehdy jsme si řekli, že se nám už nic podobného v budoucnu nesmí stát. Převedli jsme postupně výrobní dokumentaci do standardů, kterým rozuměly velké výrobní továrny. Produkci jsme rozložili mezi několik externích dodavatelů a naučili jsme se proces outsourcingu výroby řídit. Produkce položek, které se dostaly do velkých objemů, postupně přešla do Číny. Našli jsme si tam dodavatele, kteří jsou schopni garantovat jak zajímavou cenu, tak i stabilní kvalitu.
Když jsme do ústředny zabezpečovacího systému zabudovali GSM komunikátor, snažili jsme se jej využít nejen k přenosu poplachových signálů. Náš systém umožňoval zákazníkovi zároveň telefonovat a posílat SMSky. Byla to éra, kdy provozovatelé mobilních sítí zaútočili na trh pevných telefonních linek a přesvědčovali zákazníky, ať se zbaví pevné a přejdou na mobil. Tehdy nás napadlo, že bychom mohli zkusit udělat velký stolní mobilní telefon. Když jsme jej poprvé ukázali na výstavě v Hong Kongu, všiml si nás reportér ze CNN a udělal legrační reportáž, kterou pak celosvětový kanál v rámci týdne „největších věcí“ vysílal 12× denně celý týden. Návštěvnost naší webové stránky na několik dnů překonala i nejpopulárnější porno servery. Objednávka na prvních sto tisíc kusů na sebe nedala dlouho čekat. Díky tomu, že už jsme uměli organizovat výrobu u externích dodavatelů, se nám ji podařilo včetně nákupu materiálu splnit za 60 dnů. Od té doby zůstal Jablotron v hlavách mnoha lidí zapsaný jako firma, která vyrábí velké mobilní telefony.
Tak, jak firma rostla, přestala ztrácet pružnost. Dělali jsme spoustu různých aktivit současně a řízení začínalo váznout. Prodej zabezpečovací techniky montážním firmám vyžaduje úplně jiný přístup než například prodej telefonu mobilním operátorům. Zrovna tak výrobní továrna potřebuje sledovat zcela jiné ukazatele než marketingové oddělení. Začali jsme proto firmu dělit do menších, kapitálově propojených společností. Každá z nich hospodaří samostatně a musí si na sebe vydělat. Původní Jablotron s.r.o. se tak vlastně stal jakousi prázdnou entitou, která jen drží podíly v jednotlivých společnostech holdingu. Funguje vlastně jako firemní banka a poradní orgán. Díky tomuto uspořádání se podařilo udržet pružnost jednotlivých procesů a přitom jsme nemuseli vyřadit nic perspektivního z našeho portfolia.
Hospodářské výsledky holdingu Jablotron jsou dlouhodobě příznivé. V roce 2010 jsme dosáhli celkového obratu ve výši 1,3 miliardy korun. Podstatnou část naší produkce exportujeme do celého světa. Podařilo se nám vybudovat rozsáhlou síť certifikovaných montážních firem. Díky tomu nejsme závislí na žádném klíčovém odběrateli. Dosáhli jsme také finanční soběstačnosti a pro další rozvoj nepotřebujeme žádné finanční úvěry. Troufnu si tvrdit, že z „NO NAME“ firmičky, která sídlila na půdě, jsme se vypracovali mezi uznávané světové výrobce. Za to vše vděčí Jablotron svým zaměstnancům.
Ačkoliv podstatnou část produkce realizujeme v Číně, máme v holdingu vlastní výrobní závod – JabloPCB. Je vybaven nejmodernější osazovací SMT technologií včetně systému automatické optické kontroly. Cena pracovní síly je v Česku sice výrazně dražší než v Číně, ale existuje mnoho důvodů, proč je někdy lepší zaplatit víc. V první řadě je to pružnost při náběhu nových produktů. Finální odladění výrobní technologie je mnohem snadnější, když se výrobní linka nachází jen pár kilometrů od vývojového centra. Navíc vývojáři neztrácejí kontakt s potřebami výrobních technologií a dokáží proto optimalizovat konstrukci tak, aby nenarážela na reálné možnosti výrobních strojů. Dalším faktem je, že nám vlastní výrobní závod umožňuje rychleji realizovat zákaznické úpravy produktů, za které si je zákazník ochoten připlatit. Neskrývám ani to, že si část produktů, které nás výrazně odlišují od konkurence, úmyslně držíme doma. Nechceme dát výrobní dokumentaci na nejvýznamnější produkty do cizích rukou. Posledním, ale možná z dlouhodobého hlediska nejdůležitějším je fakt, že chceme v republice udržet znalost výroby elektroniky. Životní úroveň v Číně stoupá a s ní roste cena pracovní síly. Nechceme se dožít toho, že bychom museli vyrábět v zahraničí jen proto, že jsme už sami zapomněli, jak se to dělá.
Jablotron začínal jako čistě produktová firma. To znamená, že jsme se dosud orientovali zejména na vývoj, výrobu a prodej elektronických zařízení. V poslední době však značně investujeme také do rozvoje služeb. Jednou z oblastí jsou tak zvané CLOUD aplikace. Inteligenci našich zařízení stěhujeme na vzdálené servery. Zařízení u zákazníků díky tomu získávají zcela nové možnosti. Navíc internetový přístup se díky mobilním aplikacím stává velmi dostupnou formou uživatelského rozhraní. V tomto směru se nám otevírá zcela nová dimenze technických řešení.
Dalším důležitým směrem v ochraně majetku je služba spojená se zabezpečovacím zařízením. Pokud si někdo namontuje alarm a informace si nechá posílat na mobil, tak nic nevyřešil. Naopak, vystavuje se pouze stresu tím, že se stává bezmocným svědkem vloupání v přímém přenosu. Pokud se rozhodne jednat a zběsile vyrazí chránit svůj majetek sám, ohrožuje sám sebe (a často i své okolí) na životě. Ono totiž v kriminální praxi vůbec neplatí, že pravda vítězí. Správným řešením je spojit funkci alarmu s profesionálním zásahem. Z toho důvodu Jablotron investoval do nákupu největších českých pultů centrální ochrany. Podařilo se nám v této oblasti navázat spolupráci s téměř 130 regionálními hlídacími agenturami. Společně jsme schopni naším zákazníkům nabídnout kvalifikovaný zásah při poplachu téměř na celém území republiky. Další budoucnost Jablotronu tedy spatřuji v neúnavném zkvalitňování našich výrobků a našich služeb.
