Může Evropa konkurovat asijským výrobcům?

V tomto článku jsou shrnuty hlavní myšlenky přednášky, kterou měl Alun Morgan, ředitel OEM Marketing firmy Isola Europe, na zimní konferenci EIPC v Praze, v únoru 2012.

Průmysl výroby desek plošných spojů (DPS) v Evropě prošel v uplynulých dvaceti letech velkými změnami. Došlo k výraznému poklesu jak dodavatelů základních materiálů pro výrobu desek, tak i samotných výrobců DPS. Zatímco ještě v roce 1990 bylo v Evropě zhruba 1 500 výrobců desek, v roce 2010 to bylo již jenom asi 260. Podobně klesl počet dodavatelů základních materiálů z původních 23 na dnešní pouhé 2 (Isola v Německu a Panasonic Austria). Stalo se tak navzdory skutečnosti, že výroba desek ve světě byla a je trvale na vzestupu. Je zde i další paradoxní situace – přestože výroba DPS v Evropě poklesla v globálním měřítku na velmi malou část (cca 5 %), spotřeba a poptávka po elektronice v Evropě neustále stoupá. Problém se samotným poklesem výroby desek by se mohl zdát zanedbatelný, kdyby se ovšem netýkal ústřední části každého elektronického výrobku. Know-how výroby desek je klíčové pro udržení a další rozvoj výroby elektroniky.

Znamená pokles výroby DPS v Evropě ve prospěch asijských zemí, zejména Číny, že Evropa již nemá co nabídnout a že nemůže konkurovat výrobcům z jiných zemí?

Při bližším pohledu na současnou situaci lze snadno zjistit, že spotřebitelské výdaje v Evropě jsou několikanásobně vyšší než v Číně a že i výroba v Evropě je pořád ještě o dost vyšší než v Číně (zdroj: UN Statistics). Jsou tedy nějaké možnosti, jak pozvednout v Evropě i výrobu DPS? Existuje nějaká paralela z jiného průmyslového odvětví, která by mohla sloužit jako příklad růstu výroby?

Tabulka 1 Přehled výroby hodinek ve světě (zdroj: Federation of the Swiss watch industry)

Ano, takovým příkladem by mohla být výroba hodinek ve Švýcarsku, konkrétně situace koncem minulého století. Výroba hodinek má ve Švýcarsku dlouhou tradici a Švýcarsko bývalo vždy jedním z hlavních dodavatelů hodinek na globální trh. Přesto na přelomu 70. a 80. let minulého století utrpěl švýcarský hodinářský průmysl velkou ztrátu. Trh ovládly digitální hodinky s cenou, které nemohly precizní, mechanické hodinářské strojky konkurovat. Počet pracovníků v hodinářském průmyslu se propadl z 90 tisíc v 70. letech na 28 tisíc v roce 1988. Japonské firmy Seiko a Citizen ovládly trh s hodinkami.

Odpovědí na vzniklou situaci byl nový typ hodinek Swatch. Svým moderním, nápaditým designem, výbornou kvalitou, ale zároveň přijatelnou cenou, byly určeny zejména pro mladé lidi. Tím vybočovaly ze zaběhnuté řady luxusních švýcarských hodinek vysoké cenové kategorie. Nápad se ujal a profitující Swatch postupně převzal i další již zavedené a známé značky švýcarských výrobců hodinek.

Nynější Swatch Group neustále zvyšuje svůj obrat, a to i v době nelehké ekonomické situace. V roce 2011 zvýšil svůj prodej dokonce o 27 % v porovnání s předcházejícím rokem, který i tak představoval rekordní obrat. Pouhé údaje o obratu prodeje nebo objemu výroby nemusí být vždy plně vypovídající, a proto je dobré je uvádět v souvislosti s dalšími ukazateli. V tab. 1 jsou uvedena data o objemu výroby 4 hlavních producentů hodinek ve světě (Čína, Hong Kong, Švýcarsko a Německo) za rok 2010.

Z tabulky je vidět, že největší podíl na celosvětovém objemu výroby patřil Číně a Hong Kongu, které dohromady vyrobily přes jednu miliardu hodinek. Přestože Švýcarsko vyrobilo ve stejném období hodinek 40× méně (26,1 miliónů), jeho obrat byl zhruba 1,5× vyšší (15,5 miliardy dolarů). K tomuto výbornému výsledku se švýcarský hodinářský průmysl nedopracoval přes velký objem výroby, ale vysokou průměrnou cenou svých hodinek – 594 USD oproti 4,5 USD (Čína) a 17,6 USD (Hong Kong).

Jaké závěry lze tedy vyvodit z uvedeného příkladu? Výroba ve velkém nemusí být vždy dobrým řešením a vzorem k následování. Nevýhody malé výroby lze kompenzovat vyšší přidanou hodnotou, která spolu s vysokou kvalitou výrobku a jeho častou inovací umožňuje podstatně dražší produkt úspěšně prodat.

Pro mnohé výrobce DPS a jejich dodavatele to znamená přehodnotit své firemní strategie, zavést progresivní technologie výroby, zlepšit úroveň služeb a podporu zákazníkům, minimalizovat výrobní náklady a mnoho dalších úkolů.

Na závěr své přednášky připomíná Alun Morgan citát italského myslitele Machiavelliho: „Kdokoliv touží po trvalém úspěchu, musí v průběhu doby změnit své způsoby“.