Několik doporučení pro výběr softwaru

Programy používané v elektronice pochází od různých dodavatelů, některé jsou dokonce volně dostupné, za používání většiny z nich je však třeba zaplatit. Programy, byť určené pro stejný druh práce, se navzájem liší, ať už svými funkcemi, způsobem ovládání, uživatelským prostředím, celkovou koncepcí, cenou atd. Je dobře, že je mezi nimi taková rozmanitost, protože tak má každý uživatel možnost vybrat si právě ten program, který mu nejlépe vyhovuje. Otázkou ale je, jak si správně vybrat.

V tomto článku bych se nechtěl věnovat konkrétním funkcím jednotlivých programů pro elektroniku a jejich srovnávání, ale spíše se zaměřit na další, často opomíjené aspekty, které by měly hrát při výběru programu také důležitou roli.

Volně dostupný nebo placený software?

Cena je pro mnoho zájemců jedním z nejdůležitějších kritérií při výběru programu, a tak je pochopitelné, že se mohou zajímat i o software, který je k dispozici zdarma. Mohlo by se zdát divné, že volně dostupné programy vůbec existují, ale je to tak. Zahrnují jak kreslení schémat a návrh desek, tak simulátory i CAM programy. Některé vznikly vlastně jen z nadšení jejich autora (např. Zenith PCB), jiné jsou financovány z ústraní, třeba výrobci desek plošných spojů (např. PCB123) nebo výrobci či distributory součástek, které pak obsahují knihovny daného programu (např. DesignSpark, LT Spice). O některých z nich jsme se již na stránkách tohoto časopisu zmiňovali [1], [2], [3] a [4], ale jistě existují i další. Musím říci, že jsem překvapen, jaké možnosti některé z těchto programů nabízejí, ale osobně to vidím takto: pokud potřebuji software pro sebe, protože si občas něco dělám, asi bych si ho vybral. Pokud ale potřebuji program pro práci, která mě živí, byl bych opatrný. Důležitých je totiž mnoho aspektů – např. rychlá technická podpora v případě dotazů nebo problémů, aktualizace programu, jeho další rozvoj atd. Možnost používání volně dostupného softwaru může být také omezena pouze na nekomerční použití nebo jen určitý rozsah práce. Kromě toho nemohu očekávat od programů, které jsou zdarma (nebo velmi levné), že budou mít všechny funkce potřebné pro řešení mých úloh. Tak např. žádný z volně dostupných programů nemá dobrý nástroj pro poloautomatické pokládání spojů (routování), nemluvě o tažení spojů na zadanou délku či práci s diferenciálními páry, CIS atd.

Náklady spojené s používáním software

Mohlo by se zdát, že zakoupením programu finanční náklady končí, ale tak tomu většinou není. Přinejmenším tu bývají náklady na aktualizaci softwaru, školení a technickou podporu. Školení nebývá povinné, a tak ho lze odmítnout. Je ale třeba mít na paměti, že naučit se pracovat s novým programem jen sám s pomocí manuálu nebývá právě ten nejrychlejší a nejefektivnější způsob. Otázka updatů a technické podpory bývá u jednotlivých programů řešena různě, takže nezbývá než se informovat u distributora. U některých programů je vázána na zaplacení tak zvané roční údržby programu (maintenance), v jejímž rámci jsou pak všechny nové verze i potřebná pomoc v průběhu 1 roku poskytovány zdarma. U jiných programů lze update koupit až ve chvíli, kdy je tato nová verze uvedena na trh a event. je poskytována zdarma i omezená technická podpora. Bylo by však mylné se domnívat, že si uživatel může vždy vybrat, jestli update či roční údržbu programu chce, nebo ne – to vždy záleží na obchodní politice výrobce daného softwaru.

Požadavky na hardware

V dnešní době jsou sice běžné počítače podstatně výkonnější a rychlejší, než bývaly před lety, ale současně na ně také mají CAD programy stále náročnější požadavky. Nezbývá než se opět zeptat prodejce, jaké požadavky daný program má. Problém většinou nebývá přímo s počítačem, ale spíš s jeho operačním systémem. Jsou programy, které běží na aktuálně nabízeném operačním systému, např. Windows 8, zatímco jiné jsou, většinou z důvodu konzervativního náhledu výrobce softwaru, o jednu verzi pozadu. Některé programy pracují na širokém rozsahu verzí operačního systému (např. od XP až po 8.1), jiné jsou omezeny.

Licenční ujednání

Ačkoliv se jedná o velmi důležitou záležitost při výběru vhodného softwaru, je problematika licenčního ujednání většinou opomíjena. Někteří zájemci, ale i uživatelé, mají za to, že zaplacením se stávají majiteli daného programu, ale skutečnost je jiná. Software podléhá autorským právům a uživatel zaplatí pouze za možnost daný produkt používat, přičemž se musí řídit právě licenční smlouvou (License Agreement). K časté neznalosti licenčního ujednání přispěl zřejmě i fakt, že bývá běžně dostupné pouze v elektronické podobě a často v cizím jazyce (většinou anglicky). Některá ujednání jsou dlouhá a plná právní terminologie, takže pro mnohé bývá těžké jim rozumět. Kromě toho, že se v nich zájemce může dočíst, že výrobce vlastně za správnou funkčnost softwaru neručí a že není dovoleno provádět v programu zásahy, bývají v něm i omezující podmínky pro používání daného programu. Tak zde například může být ustanovení o tom, že program může být nainstalován pouze na jednom počítači nebo že se smí používat pouze na adrese uživatele zadané při objednání programu. Dalším omezením může být skutečnost, že získaný program nelze jednoduše převést na někoho jiného ani ho půjčovat, pronajímat či dokonce prodat. Případný zájemce o koupi programu by se tedy o všech těchto skutečnostech měl předem informovat u svého prodejce.

Předvedení nebo vlastní ohodnocení

Přiznám se, že bývám skeptický v situacích, kdy si zájemce o program chce vše vyzkoušet a ohodnotit sám. Ne, že by to nebylo možné, ale takový postup vyžaduje poměrně dost času, kterého se většině z nás nedostává. Projít návod, často o několika stech stránkách, a krok za krokem software vyzkoušet je dosti náročná úloha i pro již zkušeného uživatele jiných, podobných programů. Navíc návody nejsou vždy psány jednoduchým a srozumitelným způsobem. Pochopitelně je možné si cestu k výsledku zkrátit a vyzkoušet si jenom několik, řekněme klíčových, funkcí, ale potom můžeme být překvapeni případnými nedostatky u jiných, zdánlivě jednoduchých možností programu. Jsem přesvědčen, že nejlepší cestou je vyzkoušet si program sám, ale až po předchozím předvedení programu prodejcem nebo jiným uživatelem. I stručné předvedení od někoho, kdo má s daným programem již zkušenosti, může výrazně urychlit seznámení se s koncepcí, ovládáním a základními funkcemi tohoto programu. Navazující vlastní vyzkoušení se pak již může koncentrovat na další důležité detailnější funkce softwaru.

Ochrana programu

Programy bývají chráněny proti nedovolenému používání nejrůznějšími způsoby. Může to být např. ochranným hardwarovým klíčem zasunutým do USB portu počítače nebo licenčním kódem vygenerovaným pro určitou konkrétní část daného počítače (např. MAC adresu) apod. Některé způsoby ochrany vyžadují připojení na internet, přinejmenším při aktivaci ochrany. Ať již je způsob ochrany jakýkoli, většinou pro uživatele představuje nějaké omezení, a proto jsou některé programy chráněny jen poměrně jednoduše, přičemž se spoléhá na poctivý přístup uživatele. Průkopníkem tohoto liberálního přístupu při ochraně programu je firma CadSoft Computer, výrobce programu Eagle, která již před mnoha lety zrušila používání hardwarového klíče a nahradila ho licenčním souborem. Je proto dobré se vždy předem zajímat o způsob ochrany daného programu, protože s tím mohou být spojena určitá omezení při jeho používání. Neoblíbený hardwarový klíč se však zatím pro obě strany stále jeví jako nejmenší zlo – pro výrobce představuje způsob, jak zabránit nekontrolovatelnému kopírování programu, a v případě poškození není problém ho vyměnit; uživatelé ho zase mohou přenášet mezi různými pracovišti podle toho, kde zrovna potřebují pracovat (PC, notebook, …), a nejsou tak vázáni na jeden konkrétní počítač, jako je tomu v případech, kdy je program chráněn licencí vygenerovanou např. pro jednu konkrétní MAC adresu. Nutnost přístupu k internetu může být v některých případech pro uživatele také limitující.

Výrobce a prodejce programu

Informace o výrobci a prodejci softwaru může mít na výběr programu rovněž vliv. Mám s tím vlastní osobní zkušenost. V 90. letech jsem koupil ne zrovna levný CAM software od firmy ALS Software, abych ani ne po roce zjistil, že tato společnost už neexistuje. Je pochopitelně těžké odhadnout, jak se věci budou vyvíjet, zejména v dnešní době, ale přece jen neuškodí si nějaké informace obstarat. Z tohoto pohledu mají výhodu velké firmy, protože pravděpodobnost jejich náhlého pádu nebo omezení činnosti je přeci jenom menší než u malých firem, které mohou skončit v podstatě ze dne na den. Na druhé straně však tyto malé firmy bývají mnohem pružnější a vstřícnější k požadavkům a námětům uživatelů, protože nejsou svázány mnoha zdlouhavými (až byrokratickými) postupy, které jsou typické právě pro fungování velkých nadnárodních firem. Je proto dobré vždy vědět, jak dlouho už daný výrobce existuje, a zkusit si o něm sehnat nějaké reference. V případě prodejce softwaru nemá jeho eventuální zánik na uživatele tak zásadní dopad, protože ten je z tohoto pohledu pouze zprostředkovatelem, zatímco výrobce pořád existuje a je téměř jisté, že si najde jiného distributora.