Sprej versus selektivní lakování

Povlak osazených PCB pomocí spreje je určitě nejjednodušší metoda s nejnižšími technickými náklady. Je vhodná zejména v případě, kdy je nalakováno pouze několik plošných spojů. Pokud chceme dosáhnout perfektní a spolehlivé vrstvy, musíme dodržovat některá základní pravidla. Není-li rozmístění součástek velmi složité, určité oblasti (např. zástrčku) lze velmi snadno maskovat, jakmile je výrobek připraven pro lakování. Navíc je sprej vhodný pro nátěry v případě opravy. Hlavní nevýhodou je kvalita tloušťky vrstvy, jednotnost a pokrytí, které je závislé na zručnosti provozovatele. Proto se výrazně doporučuje přistoupit k závěrečné kontrole povlaku pod UV nebo V světlem.

Výsledný nános do značné míry závisí na vzdálenosti mezi sprejem a objektem, který bude povrchově upravován, jakož i na rychlosti, kterou se pohybuje sprej před objektem. Doporučuje se dát plošný spoj do vzpřímené polohy a sprejovat vertikálně podél sestavy z konstantní vzdálenosti. Celkem tedy několikrát stříknout – obvykle čtyři až pětkrát – celková tloušťka asi 20 μm mokré vrstvy. Každý z těchto střiků by měl být aplikován i vodorovně. Za tímto účelem může být nutné otočit desku o 90°. Sprejování by mělo být prováděno pohybem celé paže, ne jen ohýbáním zápěstí. Počet nátěrových vrstev na stejné straně každé desky je určen podle zjištěné tloušťky jednoho nátěru. Je třeba zajistit, aby vzdálenost mezi sprejem a objektem byla stále stejná, stejně tak rychlost pohybu. Pokud se toto podaří, je možné dosáhnout velmi dobrých výsledků pokrytí včetně krytí hran.

V případě, že je mokrá vrstva příliš silná, lak má tendenci „téct“. Tomu by se mělo za každou cenu zabránit.

Laky ve spreji mají obvykle vysoký obsah ředidla a pohonné látky (butan), což vyžaduje dostatečné větrání na pracovišti. To by se mělo brát v úvahu hlavně při nevyhnutelném přesprejování – je třeba se vyhnout inhalaci. Laky ve spreji jsou obvykle na bázi akrylových pryskyřic, což znamená, že na pracovišti mohou být vadné nátěry vyčištěny nebo smyty pomocí vhodného ředidla. Další podrobnosti naleznete v příslušném technickém listu laku.

Při sprejování větších ploch je pro povrchovou úpravu možné použít ruční stříkací pistoli se stlačeným vzduchem, a to za předpokladu, že jsou odůvodněné náklady pro zakrytí nestříkaných ploch. S jinou aplikační metodou může být množství potřebného laku odlišné a manuální proces bude muset být pak změněn (rychlost, vzdálenost ap.). Při ředění laku je třeba vzít v úvahu, že se tím vždy sníží obsah pevných látek a to způsobí slabší tloušťku vrstvy, přičemž všechny ostatní parametry zůstávají nezměněny.

Pro povrchovou úpravu ještě více desek a/nebo v případě vysokých nákladů na maskování všech oblastí, které mají zůstat nepokryté, je nezbytné přejít na automatickou selektivní lakovací jednotku. Požadavky na operátora jsou mnohem složitější, ale výsledkem bude povlak stálé kvality. A co víc, procesní parametry mohou být zaznamenány za účelem zajištění kvality.

Všechny tyto otázky a řadu dalších najdete v unikátní vázané odborné knize Lakování v elektronických aplikacích od autora tohoto článku (500 stran, 2012), kterou můžete objednat u technického střediska, zástupce a distributora výrobků Lackwerke PETERS do České a Slovenské republiky.

www.inter-conti.cz