Jaký je skutečný význam internetu věcí?

Je internet věcí jen další technologický výstřelek? Pokud se zeptáme profesionálů z technologického průmyslu, spotřebitelů, novinářů, analytiků, nebo dokonce prodejců, kteří vytvářejí a prodávají řešení, produkty a služby na bázi internetu věcí, zjistíme, že ohledně toho, co to vlastně je internet věcí, existuje mnoho nejasností.

Nejprve je třeba poznamenat, že už samotný název „internet věcí“, rovněž označovaný jako IoT, může být zavádějící.

Žádný konkrétní internet věcí totiž neexistuje. Internet věcí žije a funguje na bázi běžného internetu, stejně jako každý jiný připojený počítač, online herní konzole, zařízení na streamování videa nebo chytrý telefon. Není proto divu, že mnoho firem hovoří raději o internetu všeho (IoE – Internet of Everything), a pravděpodobně právem, neboť tento výraz mnohem lépe vystihuje realitu toho, co všechno celosvětová konektivita skutečně zahrnuje.

Internet sám o sobě je v podstatě komunikační infrastruktura, která propojuje všechna zařízení na světě. Firmy i lidé k němu získávají přístup prostřednictvím poskytovatele služeb, ať už je jím telekomunikační, kabelový, nebo satelitní operátor, případně pomocí připojení k hotspotům téměř kdekoliv na světě.

Označení internet věcí zní spíše jako připojení „věcí“ k internetu. To vede okamžitě k otázce: jaké jsou jeho cíle a výhody pro uživatele? Tato otázka je stále důležitější a odpovědi na ni jsou stále aktuálnější, protože IoT je dnes silně medializován, což u mnoha lidí může vést k deziluzi – pokud nebudeme plně chápat, co tato konektivita vlastně znamená.

Další zajímavá otázka zní: je IoT opravdu taková novinka? Internet věcí už existuje v té či oné formě více než 20 let. Ve svých počátcích představoval jen něco velmi nejasného, často byl označován jako komunikace stroje se strojem (M2M) pro průmyslové aplikace. Od té doby však postoupil výrazně kupředu. Dnes už IoT spíše dozrává, než že by nově vznikal. Zařízení pro IoT už začínají být zcela běžná, stále však před sebou mají dlouhou cestu.

Zařízení typu Fitbit®: internet věcí na zápěstí

Vhodným příkladem oblíbeného využití internetu věcí jsou nositelná zařízení pro fitness, například náramek Fitbit®. Tento náramek se nosí na ruce s cílem zlepšit si fyzickou kondici. Ve většině případů se však bohužel zdraví lidí, kteří jej používají, nijak nezlepší. To ukazuje na podstatu celého nedorozumění a na to, co je třeba vyřešit, ani ne tak z technického hlediska, ale rozhodně z hlediska marketingu.

Problém je v tom, že většina lidí si koupí nositelné fitness zařízení, několik týdnů je nosí a potom je uloží do šuplíku. Statistiky nejsou veřejně dostupné, kolují však historky, že v průměru se používají jen čtyři týdny.

Ale proč to tak je?

Nejprve je třeba se zeptat: kdo skutečně chce vést zdravější život? Bohužel je to méně lidí, než bychom si mohli myslet. Následkem přejídání, nadměrného sezení a přemíry kouření je naše generace méně zdravá. Jak nám může při zvolení takovéhoto životního stylu pomoci fitness náramek? Ve skutečnosti jen minimálně. Zařízení předává údaje „spolupracujícímu robotovi“ (to je v podstatě jakýsi „trenér v cloudu“), kde se měří aktivita v počtu kroků i v počtu hodin spánku. Na základě těchto dat a také údajů zadaných uživatelem ohledně pohlaví a věku začne tento spolupracující kondiční robot lidi trénovat, aby si mohli zlepšit fyzickou kondici. Mají-li být lidé skutečně zdravější, musejí tyto informace využít k tomu, aby změnili své chování. Většina lidí to však neudělá.

Skutečná otázka tedy zní: chceme poslouchat svého trenéra?

Je to skoro jako říci: „Nechci se pravidelně vážit, protože pohled na to, kolik vážím, mě deprimuje a jsem raději, když to nevím.“ Každý, kdo někdy trénoval, ví, že měření může být účinným nástrojem pro zlepšení, nicméně aby klient uspěl, musí se chtít změnit. Nastavení cílů a měření pokroku mu v tom může výrazně pomoci.

Chceme se tedy vůbec nechat trénovat? Pokud na tuto otázku odpovíme „ano“, půjdou fitness náramky na dračku. Bude-li však odpověď „ne“, budou vhodnými zákazníky pro tyto produkty jen ti, kdo mají silnou motivaci a smysl pro disciplínu.

Jde o to, že zařízení může pomoci jen tomu, kdo se chce nechat trénovat a žít zdravěji. Zařízení je jen „věc“. Přestože se jedná o dobrý příklad internetu věcí, ukazuje to také, že internet věcí ve své podstatě není o věcech, ale jde jen o pomocnou službu. Je to dobré řešení pro ty, kdo se chtějí nechat trénovat, pro ty, kdo chtějí lépe rozhodovat o svém životním stylu. Když od někoho dostanete fitness náramek k narozeninám, pravděpodobně nenajde přílišné využití, ledaže skutečně budete chtít změnit svůj životní styl.

Chytrá domácnost: pomocník pro lepší, bezpečnější a efektivnější život

Dalším příkladem internetu věcí je chytrá domácnost. I přes 50 let vývoje a obrovskou propagaci se k úspěchu propracovává jen pozvolna. Potýká se snad chytrá domácnost se stejným marketingovým problémem jako náramek Fitbit®? Chytrá domácnost zcela jasně staví do centra zájmu věc (domácnost), což okamžitě vede k otázce, jaké služby za tím stojí.

Ihned nám vytane na mysli „zabezpečení domácnosti“. Přestože bezpečnostní služby existují už celá desetiletí a obvykle nejsou prezentovány jako internet věcí, ve své podstatě jím jsou. Čidla jsou „věci“ a telefonní linka je spojení s vnějším světem (v tomto případě spojení s bezpečnostní firmou).

Problém spočívá v tom, že se jedná o uzavřený soukromý systém. Existují snahy o zajištění jeho větší otevřenosti, aby kromě odesílání zpráv bezpečnostní službě posílal zprávy na mobil také obyvatelům domu. Uživatelé mohou systém pomocí chytrého telefonu dálkově zapnout nebo vypnout, aniž by byli doma. V podstatě chytrý telefon používají jako domácí ovládací panel.

„Zabezpečení domácnosti“ je hlavním řešením na bázi internetu věcí, které je v současné době pro chytrou domácnost na trhu k dispozici. Další oblíbenou součástí chytré domácnosti je chytrý měřič. Na dnešních chytrých měřičích však nic skutečně chytrého není. Chytrý měřič (věc) je zařízení připojené (přes internet) k podniku veřejných služeb, který může neustále sledovat spotřebu energií v domácnosti. Některé podniky veřejných služeb dokonce umožňují přístup na webovou stránku, kde si lze spotřebu energií zkontrolovat, nicméně většinou to možné není.

Podniky veřejných služeb to tak mají snazší. Mohou posílat účty, aniž by musely provádět odečty měřičů přímo na místě. Na samotném měřiči však není nic chytrého: neprobíhá zde žádné učení („spolupracující robot“). Používání nesprávných výrazů vnáší do těchto konceptů zmatek a zakrývá skutečný význam internetu věcí. Proto je ještě důležitější význam internetu věcí pochopit – ne jen kvůli správnému marketingu, ale také kvůli zavedení obchodních modelů, jež budou vytvářet hodnotu, aby se internet věcí mohl skutečně rozjet.

Jaký je tedy jeho význam?

Podívejme se nejprve na význam samotného internetu: díky němu mají lidé okamžitý přístup k informacím a mohou se tak rychleji a lépe rozhodovat. Skvělým příkladem je vývoj produktů. Před 25 lety musel produktový manažer při definování nového produktu prozkoumat trh, porozumět požadavkům zákazníků a zanalyzovat konkurenci a konkurenční produkty. Bylo zapotřebí vyhledat, rozpoznat, objednat a poslat poštou zprávy z průzkumu trhu. Často jediným způsobem, jak pochopit konkurenční odvětví, bylo procházet obchody a navštěvovat stánky konkurenčních firem na veletrzích. Tento proces mohl trvat celé týdny nebo i měsíce. Dnes lze s pomocí internetu tento analytický proces zkrátit na pouhých několik dnů. Současně se zlepšila kvalita informací, což umožňuje lepší rozhodování s menším počtem chyb.

Něco podobného se dnes děje během konverzace u jídelního stolu. Když vyvstanou nějaké otázky, mohou být ihned zodpovězeny pomocí rychlého vyhledání na chytrém telefonu. Může to být například informace o zítřejším počasí, „kdo je kdo“ nebo kdy se to či ono stalo. Mnoho rodin zavedlo zlaté pravidlo „žádné mobily u jídelního stolu“. Toto pravidlo však rychle ztrácí svoji hodnotu, když se hloubka konverzace u jídla okamžitě zlepší díky menšímu počtu spekulací a zjištění jasných informací.

V internetu věcí jde prakticky o totéž: umožnit rychlejší přijímání lepších rozhodnutí. Více čidel shromáždí více dat, vyspělejší software data lépe zanalyzuje a následně určí vývoj a odchylky od normálu. Na základě porovnání souborů dat s průměrným vývojem se generují výstrahy. Je zřejmé, že „věci“ pouze shromažďují data a mají tak jen podpůrnou úlohu. Skutečný význam přináší interpretace dat a následné jednání.

Jak vzniká skutečná hodnota?

Pojďme se zaměřit na výše zmíněné aplikace. Zamyslete se nad případem fitness náramku. Když chtějí lidé za den udělat 10 tisíc kroků (jak doporučují lékaři), je lepší jít po schodech než jet výtahem.

Lidé budou namítat, že k tomu žádné zařízení nepotřebují. Může jim však pomoci tím, že je bude udržovat v odhodlání dosáhnout vytyčeného cíle.

Totéž platí i pro chytrou domácnost. Pokud obyvatelé nemají bezpečnostní systém, dozví se, že se k nim někdo vloupal, až poté, co se vrátí domů. Nebylo by však lepší, kdyby byli obyvatelé nebo někdo jiný upozorněni už ve chvíli, kdy k vloupání dojde? Aby mohli začít okamžitě jednat a zabránit krádeži?

Stejně tak je jasné, jakou hodnotu přináší chytrý měřič. Při zjištění neobvykle vysoké spotřeby energie by měl majiteli objektu zaslat upozornění, nebo by dokonce mohl sám zasáhnout vypnutím elektřiny nebo vody a zabránit tak navyšování účtu za energie. Rozmístění snímačů netěsností a teplotních čidel po celém bytě by mohlo chytrému měřiči pomoci přesně určit problém, který je třeba vyřešit.

Názorným příkladem řešení situace „lépe a rychleji“ je aplikace Sensara pro asistované bydlení. Díky ní mohou senioři žít samostatně ve vlastní domácnosti delší dobu. Aplikace pracuje s několika pohybovými senzory rozmístěnými na strategických místech domácnosti a připojenými k internetu. Pomocí cloudového programu pro analýzu dat, který se po dobu asi dvou týdnů učí životní styl seniora, může aplikace při zjištění případných anomálií odesílat výstrahy. Pokud někdo například nebude ráno vstávat z postele nebo se nevrátí domů v přiměřenou dobu, může pečovatel začít jednat.

Tyto systémy dokáží také odhalit změny v chování v průběhu času. Když například někdo začne chodit pomaleji, může to být známkou potíží s rovnováhou, a tedy i zvýšeného rizika pádu a zlomeniny kyčle. Z toho tedy vyplývá, že jde především o to shromáždit více dat, pomocí datové analytiky získat relevantnější informace a umožnit včasnější zásah. To je hlavní význam internetu věcí.

Jak moc je „lépe a rychleji“ důležité?

Opravdu toto zaklínadlo „lépe a rychleji“ potřebujeme? Zdá se, že moderní společnost se neustále žene za majetkem a postavením. Riskujeme, že lidé začnou konvenční způsob života odmítat? Že nebudou schopni držet krok? Tyto otázky jsou naprosto legitimní, nejsou však logické. Musíme si uvědomit, že naše dnešní bohatství a blahobyt jsou z velké části výsledkem lepšího a rychlejšího rozhodování.

Podle Světové banky žije pod hranicí chudoby poprvé v historii méně než 10 % lidské populace. Navzdory populačnímu růstu jsme na dobré cestě k vymýcení chudoby do roku 2030. K tomu přispívají i technologie. Jen zřídka si uvědomujeme, jak kvalita a rychlost přináší bohatství a spokojenost. A nakolik zásadní je to k zajištění dostatku jídla a oblečení pro rostoucí světovou populaci. V tomto ohledu je internet věcí jen dalším logickým krokem k lepší a spokojenější budoucnosti.

Technologie lze využít mnoha způsoby, ale my jsme i nadále odpovědní za to, jak je používáme. A bylo by chybou ignorovat, jak nám mohou pomoci k lepšímu životu: propojený svět je lepší svět.