Vzpomínáte ještě na paralelní dongle?

Každá kancelář má svá zákoutí, kde jsou uschovávány již nepotřebné věci. I my jsme měli jedno takové místo, a to dokonce přímo v trezoru. V průběhu naší pětadvacetileté existence se zaplnilo věcmi, které jsme sice sami nikdy nepoužívali, ale přesto jsme je museli po určitou dobu skladovat. Protože se zabýváme prodejem softwaru, je jasné, že se jedná o prostředky hardwarové ochrany CAD programů proti nelegálnímu používání – hardwarové klíče, tzv. dongly. Ve své nejjednodušší formě má klíč v paměti uloženou informaci, která je pro činnost softwaru nezbytná. Program, který je chráněn donglem, nelze bez jeho připojení k počítači provozovat nebo jen v omezené míře, např. v demo módu. Klasický dongle býval připojen na paralelní port počítače a byl elektricky průchozí, aby zároveň umožňoval z druhé strany připojit tiskárnu nebo další klíče.

Nejstarší klíče v naší sbírce pochází už z počátku 90. let minulého století, kdy u nás mnoho uživatelů přecházelo ze svých starých návrhových systémů na program PADS. Kdo chtěl získat výraznou slevu na nákup nového systému PADS, musel se vzdát svého starého programu, a to právě prostřednictvím odevzdání jeho hardwarové ochrany. Tyto klíče jsme samozřejmě nemohli jednoduše vyhodit, protože jsme je museli uschovat pro případnou kontrolu ze strany výrobce programu PADS.

Hardwarovou ochranu českého programu Sanops z konce 80. let minulého století není možné v naší sbírce přehlédnout, protože je zdaleka největší. Nejednalo se totiž o klíč v pravém slova smyslu, ale o přídavnou desku do počítače (obr. 1). To programy Maxi-PC a Cadstar od dnes už neexistující firmy Recal Redac dongly měly, ale neobvykle velkých rozměrů (obr. 2).

Další klíče se nám začaly hromadit při různých výměnách v rámci nových verzí programů nebo při jejich poškození. Problematická situace bývala s klíči k programu Eagle, které byly poruchové a musely se poměrně často měnit. To byl ostatně také jeden z důvodů, proč se firma CadSoft Computer nakonec rozhodla klíče již nepoužívat a přejít na jiný způsob ochrany. Byla první mezi významnými dodavateli návrhových systémů, kdo se k tomuto kroku odhodlal.

Ve sbírce klíčů nelze přehlédnou ty hezké modré od dosových verzí programu PADS (obr. 4 nahoře). S nástupem Windows byly nahrazeny modernějšími programovatelnými klíči v podobě různobarevných hranatých krabiček (obr. 4 dole).

Hromada starých nepotřebných klíčů vyvolává pochopitelně nostalgické vzpomínky a někdy z nich přímo „dýchá“ historie jednotlivých programů. Jeden z nich je např. od programu Maxroute (firma Massteck), což byl velmi úspěšný externí „shape based“ autointeraktivní router, který svou cestu zakončil v roce 1995 zabudováním do programu OrCAD. Jiný klíč (obr. 5) chránil program NeuroRoute (firma NeuroCAD), což byl neuroautorouter, který se během práce dokázal učit ze svých vlastních chyb. V roce 1996 ho koupila společnost Protel Technology pro svůj návrhový systém Protel.

Další klíče v naší sbírce patří např. ke starým verzím technologického programu CAM350 nebo k softwaru Viewlogic – předchůdci dnešního programu DxDesigner pro kreslení schémat. A máme zde také hezký malý klíč od programu PCschematic (obr. 6), který je příkladem poslední generace paralelních klíčů, kdy použití nových technologií umožnilo klíče podstatně zmenšit.

Protože většinou byl na počítačích jen jeden paralelní port, bývalo v něm často zasunuto za sebou i několik klíčů od různých programů. To pak mnohdy vedlo k „dramatickým“ situacím, protože tyto klíče také něco vážily a bylo nutné je různě podpírat, aby se nevylomily.

Ve sbírce máme i novější USB klíče (obr. 7), které postupně paralelní dongly zcela nahradily. Jsou podstatně menší a lehčí a nabízí celou řadu nových možností ochrany softwaru. Na obr. 7 jsou USB klíče pro programy PADS a PCschematic.

I když se hardwarové klíče ještě stále používají, často dnes výrobci programů volí i jiné způsoby ochrany, např. pomocí softwarové licence vázané na konkrétní počítač. To je ale škoda, protože takové „klíče“ už do trezoru nedáme.