Přečetli jsme v časopisu Radioamatér z roku 1936

Krystalka pro každého

Dali jsme si úlohu sestavit krystalový přijímač tak levně, jak jen lze. Při tom nebyla láce účelem: přístroj, který vidíte na obrázcích, hraje se špatnou venkovní anténou velmi silně Liblice i Strašnice, při čemž nečiní potíží obě stanice odladit ani v obtížných poměrech, jaké jsou v tomto ohledu v Praze na Vinohradech. Na venkově bude možno zachytit několik cizích stanic.

Na lahvičku průměru 6 cm navineme několik vrstev nakliženého kreslícího papíru tak, aby vznikla trubka o délce asi 11 cm. Pojistíme vrstvy proti uvolnění a necháme zaschnout. Odřízneme nerovné okraje a obrousíme povrch trubky jemným skleným papírem, načež ji napustíme roztokem šelaku v denaturovaném lihu.

Z kousku tvrdého dřeva vyřízneme špalík na běžec b, má rozměry asi 15 × 15 × 25 mm. Obrousíme do pravých úhlů a hrany mírně skelným papírem zaoblíme. Lupenkovou pilkou vyřízneme zespodu drážku 8 mm širokou a 3 mm hlubokou pro vodící pásek. Celou spodní plochu pak přikryjeme destičkou z mosazného plechu. Drážkou provlékneme ještě proužek pružného mosazného plechu délky 40 mm, šířky 8 mm a síly asi 0.5 mm. Zahneme jej tak, aby tvořil dotyk běžce.

Vinutí cívky je ta nejtěžší práce a potřebujeme k ní pomocníka, který by při vinutí uvolňoval drát ze svitku. Aby dotyk běžce nespojoval závity nakrátko, což způsobuje útlum, je jeho dráha provedena tak, že se může dotknout jen jednoho. Každý třetí závit je totiž veden přes tuhý proužek papíru, kdežto ostatní dva zůstanou pod ním.

Svorku detektoru upravíme tak, že její nožky, mezi nimiž bude krystal sevřen, zkrátíme asi o 10 mm, do strany vyřízneme vrub, aby krystal lépe držel. Pak svorku obrousíme skelným nebo smirkovým papírem a srazíme hrany pilníčkem. Dva hřeby pro detektor obrousíme a zkrátíme odříznutím špičky. Z drátu vhodné síly vytvoříme držátko spirály detektoru. Ostřihneme asi 12 mm drátu, doprostřed navlékneme kousek trubičky z papíru a pak zahneme do tvaru vlásničky a oba konce navíjíme současně na hřeb. Z toho vytvoříme spirálku navinutím na kulatou tužku, hrot vytvoříme šikmým sestřižením. Zarazíme dva hřeby, nesoucí části detektoru. Delší ohneme kleštěmi do tvaru kličky. Upevníme běžec s páskem na cívku a cívku přišroubujeme na prkénko. Vložíme telefonní zdířky. Upevníme gumové nožky pro stabilitu. Aby bylo možné otáčet kličkou detektoru, přitáhneme hlavu hřebu k prkénku páskem plechu se dvěma šroubky do dřeva.

Spojování provedeme zbytkem drátu z cívky, jejž zbavíme izolace a v příslušných místech spájíme.

Poznámka redakce: I když popisovaný přijímač s krystalovým detektorem, lidově zvaný „krystalka“, obsahuje pouze několik elektrických součástek, je z výše uvedeného popisu zřejmé, že stavba takového přijímače vyžadovala tehdy více manuální zručnosti než znalostí elektroniky. Vyrobit cívku či držák krystalu s nastavitelným hrotem by dnes pravděpodobně odradil od stavby většinu zájemců o elektroniku. Krystalový detektor v podobě malého krystalu galenitu, na jehož povrchu bylo možné pohyblivým hrotem najít nejlepší místo pro vf detekci, nahrazoval tehdy ještě neexistující vf diody.