V českém výrobním závodě společnosti Rohde & Schwarz byla v uplynulých měsících úspěšně zavedena do standardu výrobních linek kolaborativní robotika. Finální testování ručních osciloskopů RTH převzal od člověka robot.
Rozsah zákaznicky specifických konfigurací produktů značně omezuje opakující se výrobní sekvence, a tím také redukuje možnosti automatizace ve výrobních linkách Rohde & Schwarz. Z toho důvodu jsou možnosti plně automatické výroby značně omezené. Pokud se ovšem zaměříme na jednotlivé pracovní kroky, objevíme nevyužitý potenciál.
Automatizace opakujících se činností je jednou z možností, jak zvýšit kvalitu výrobních procesů. U Rohde & Schwarz převzala konkrétně finální testování osciloskopů RTH robotická ruka. Dle zkušebního předpisu je naprogramována správná sekvence potřebných pracovních kroků. Ta je přizpůsobena zákaznické konfiguraci vyráběného přístroje. Robot automaticky přístroj připojí, přepíná a fyzicky přepojuje vstupy a výstupy.
Inovativní je přitom samotná kolaborace, která označuje spolupráci mezi člověkem a robotem. Manuální činnosti pracovníka se omezí na umístění přístroje do definované pozice a jeho odebrání z této pozice. V případě nouze lze robota zastavit pouhým dotykem ruky, není tedy nutné tato pracoviště dodatečně výrazně zabezpečovat. Potřeba odborné pracovní síly se ale tímto krokem nestává minulostí. „Právě naopak,“ říká Michal Řehoř, vedoucí technické podpory. „Nyní potřebujeme pracovníky, kteří podobné technologie budou nejenom obsluhovat, ale také je budou schopni programovat. To předpokládá další vzdělávání, a tím také zvyšovaní kvalifikace.“ Automatizace tedy představuje výzvu pro každého pracovníka a vytváří pozitivní tlak na modifikaci znalostí pracovníků.
Opakující se činnosti mohou být spolehlivě prováděny prostřednictvím robotické ruky. Ta přitom není větší než ruka lidská a podporuje zvyšování kvality výrobního procesu. Současně se tímto krokem uvolňují kapacity, které mohou být nasazeny v oblastech vyžadujících odbornou práci člověka. Ruku v ruce s nasazením robotiky, což je pouze vyšší abstrakce automatizace, jde i o snižování výrobních nákladů. A protože se Česká republika potýká se zvyšováním personálních nákladů, může zvládnutí těchto technologií v budoucnu hrát klíčovou roli v konkurenceschopnosti českých firem. Vimperští inženýři zkoumají nasazení podobných technologií i v dalších výrobních segmentech. Jako nejefektivnější se nyní jeví oblast koncové montáže přístrojů, oblast výroby a především zkoušení elektronických sestav a oblast práškového lakování, kde lze značně omezit kontakt pracovníka s chemickými látkami. „Je jasné, že v budoucnu se s podobnými aplikacemi ve výrobě budeme setkávat stále častěji,“ uzavírá Michal Řehoř.