V článku v čísle 5/2016 je uvedeno základní rozdělení EMC na EMI (vyzařování) a EMS (odolnost). Dnešní článek se bude věnovat části EMC týkající se emisí.
Nejčastější prostředí a meze vyzařování jsou uvedeny v normách:
Jde o kmenové EMC normy. Dále jsou normy pro skupiny výrobků např.:
Další skupinou norem jsou normy pro jednotlivé výrobky, např. ČSN EN 62052-11 pro elektroměry.
Naše zkušebna používá asi 600 norem. Ve většině případů jsou požadavky na vyzařování stejné nebo podobné jako u kmenových norem.
Dle převažujícího způsobu vyzařování vysokofrekvenční energie ze zkoušeného zařízení jsou stanoveny dvě základní metody.
Do 30 MHz se předpokládá převážně vyzařování prostřednictvím kabelů. Měří se rušivá napětí nebo proudy na jednotlivých vodičích nebo ve stínění. Kmitočtový rozsah je 150 kHz – 30 MHz. Meze jsou stanoveny pro střední a kvazivrcholovou hodnotu. Zařízení musí vyhovět oběma mezím. Pro reprodukovatelnost zkoušky se do kabelu zařazuje definovaná impedance ve formě sítí LISN (50 Ω), ISN či CDN. Tato metoda je použitelná na napájecí a síťové datové kabely.
Nad 30 MHz převažuje vyzařování krytem. V naší zkušebně se měří v semianechoické komoře nebo na volném prostranství.
Měří se anténou E-složka intenzity elektromagnetického pole ve vzdálenosti 10 m nebo 3 m. Základní pásmo je 30 MHz až 1 GHz. Měří se kvazivrcholové hodnoty.
Měření v pásmu 1 GHz až 6 GHz je závislé na nejvyšším vnitřním kmitočtu zařízení. Do 108 MHz se neprovádí. Měří se střední a vrcholové hodnoty. Na podlahu mezi anténu a zařízení se umísťují absorbéry.
V obou případech se hledají maxima vyzařování otáčením zkoušeného zařízení a změnou výšky antény mezi 1 až 4 m nad zemí.
U síťových zařízení se dále zkouší ovlivnění rozvodné sítě. Měří se harmonické proudy 50 (60) Hz a poklesy či výpadky napětí způsobené zkoušeným zařízením.