Pozor na falešné součástky

Přiznám se, že nebýt přednášky Ing. Kazdy z firmy Retronix na SMT INFO v říjnu 2010, neměl bych o falešných součástkách ani tušení. Kdo by padělal elektronické součástky a proč? To, že se padělají hodinky nebo módní zboží, ví každý, kdo občas zajde na tržnici, ale elektronické součástky?

Podívejme se tedy, co je tou falešnou součástkou míněno, odkud se sem dostala a jak na ni. Začneme kde jinde, než na internetu. Klíčová slova „counterfeit components“ nabízí slušný seznam odkazů.

Co je falešná součástka

Anglické slovo „Counterfeit“ znamená padělaný, nepravý, předstíraný, falešný, napodobenina. Všemi těmito výrazy lze charakterizovat falešnou součástku. Firma Kollmorgen Corporation [1] má v rámci svých interních opatření pro boj s falešnými součástkami vypracovanou definici. Její volný překlad by zněl asi takto: Součástka, která je nelegální kopií nebo náhradou jiné součástky, nebo taková součástka, jejíž materiál, výkon a charakteristiky jsou dodavatelem vědomě zaměněny. To zahrnuje např.:

• součástky, které nefungují jako objednaná součástka (např. jsou nahrazeny jinými, ale označeny správně),
• zcela nefunkční součástky (například prázdná pouzdra),
• použité součástky, které jsou vydávány za nové,
• součástky, které nejsou vyráběny podle originálního standardu,
• vyřazené součástky, které neprošly testy nebo jsou zastaralé,
• a další.

Příklad dodatečné změny označení součástky, vlevo nové, vpravo původní

X-Ray snímky, příklad nefunkční součástky (vlevo nejsou vývody připojeny)

Které součástky bývají falešné

Falešné součástky se nevyskytují pouze u integrovaných obvodů (jak by se mohlo na první pohled zdát), ale u širokého okruhu různých typů součástek [2]. Vedle integrovaných obvodů se jedná také o transformátory, pojistky, rezistory, kondenzátory, relé, obvody motorů, DC a AC napájecí zdroje a měniče a další.

Možná nebezpečí

Používání falešných součástek představuje velké riziko částečného nebo úplného selhání funkce elektronického obvodu. Pokud je falešná součástka zcela nefunkční, např. proto, že se vlastně jedná jen o prázdné pouzdro, potom bude problém zřejmě odhalen již při prvním testování výrobku. Výměna již osazené, nefunkční součástky představuje sice zdržení a dodatečné náklady, nicméně to není nic v porovnání se selháním součástky v provozu. Co když je falešná součástka použita např. v letecké, zdravotní nebo vojenské technice?

Článek [3] uvádí, že pokud dodávky falešných součástek porostou dosavadním tempem, potom elektronický průmysl utrpí velké finanční ztráty a díky možnosti selhání těchto součástek budou ohroženy miliony životů. Použití levných falešných součástek povede k velkým finančním nákladům na opravy, způsobí problémy se servisem a zárukou a vyvolá soudní spory spojené se zraněními či ztrátami na životech v důsledku selhání elektronických zařízení. I kdyby se výrobek se zabudovanou falešnou součástkou nikdy nedostal ke koncovému zákazníkovi, jeho nahrazení funkčním výrobkem bude stát mnohem více, než byla původní cena součástky. Zatímco stroje mohou dnes automaticky osadit na desku téměř cokoli, stroje na auto matické vyjmutí součástky z desky zatím nejsou k dispozici.

Kdo bývá postižený

Podle dostupných informací se ukazuje, že problém falešných součástek není vůbec nový, ale existuje přinejmenším už jedno desetiletí. Např. zpráva o falešných součástkách z roku 2003 [2] přináší odpověď na jednu z otázek, která se v této souvislosti nabízí. Pokud by si někdo myslel, že tento problém postihuje jenom malé a nezkušené výrobní firmy, potom je na omylu. Postiženy jsou stejně malé jako ty velké, dokonce i ty největší firmy, např. výrobci počítačů. Z toho vyplývá, že boj s falešnými součástkami zřejmě není tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát, když se nechají nachytat i velcí výrobci.

Zdroj falešných součástek

Většina informací o původu falešných součástek [1] se shoduje v tom, že s nárůstem elektronické výroby v Asii a s globalizací trhu se tyto součástky velmi rychle rozšířily po celém světě. Zde je potřeba uvést, že celková spotřeba součástek ve světě je obrovská a v obchodu s nimi se točí velké peníze.

Jak se mohly rozšířit

Pro odpověď na tuto otázku je třeba vědět, jak se součástky nakupují. Většina firem, hlavně těch velkých, má směrnice, jak a kde je nakupovat. I když mají nakupovat u zavedených distributorů součástek, bohužel to tak vždy nefunguje. K tomu je více důvodů. Prodej součástek totiž prochází celým řetězcem, který zahrnuje výrobce, autorizované distributory, brokery a samostatné, nezávislé distributory. Dále je potřeba vědět, že výrobci součástek občas přeruší výrobu určitých typů součástek, protože třeba zrovna potřebují vyrábět jiné. Přerušení výroby způsobuje dočasný nedostatek určitého druhu součástek na trhu. Protože výrobce elektroniky nemůže odkládat svoji výrobu, ani se nechce zbytečně předzásobovat, musí potřebné součástky někde sehnat. A zde je příležitost pro různé „distributory“ dodat to, co je v danou chvíli na trhu nedostatkové.

Někteří výrobci elektroniky ve snaze ušetřit záměrně vyhledávají levné zdroje součástek. Stává se tak, že některé části elektronických zařízení, např. napájecí zdroje v počítačích, jeví velké procento poruchovosti a nespolehlivosti.

Kromě toho se většina výrobců elektroniky příliš nesnaží zamezit pronikání falešných součástek do distribučních kanálů [2]. Je pro ně prakticky nemožné sledovat původ všech součástek, které mají na skladě. Navíc se postižené firmy často ani neozvou, protože nestojí o reklamu typu „nechali se nachytat“.

Část viny je i na výrobcích součástek. Nedostatečná evidence a dohled nad znehodnocováním výrobních zmetků přímo nahrávají trhu s falešnými součástkami. Součástky, které neprošly testy nebo nebyly vyrobeny podle závazných standardů, se tak dostávají do oběhu jako prvotřídní komponenty.

Jak se jich zbavit

Zdá se, že boj s falešnými součástkami je běh na dlouhou trať. Výrobce elektroniky musí být velmi obezřetný při výběru svého dodavatele součástek [3]. Musí si také ověřit, jaké možnosti a postupy užívá jeho dodavatel, aby případné falešné součástky ve svých zásobách včas identifikoval. Samotný výrobce elektroniky musí ale být také připraven na detekování nevhodných součástek ve své výrobě a musí být na takovou eventualitu připraven. Článek [4] detailně popisuje doporučení pro boj s falešnými součástkami, zatímco článek [6] názorně vysvětluje, jak provádět vizuální kontrolu součástek a odhalovat možné padělky.

Jak poznat falešnou součástku

Rozlišení falešné součástky od standardní není jednoduché. Většina falešných součástek má stejné nebo podobné označení jako jejich standardní obdoby. Identifikační znaky výrobců součástek, jako jsou logo, alfanumerické znaky a čárové kódy bývají použity i na falešných součástkách. Standardní metody pro identifikování falešných a podezřelých součástek nejsou veřejně dostupné. Mnozí výrobci elektroniky si vytvořili vlastní interní procesy, které jim pomáhají nevhodné součástky identifikovat. Tyto postupy zahrnují sledování dodavatele součástek, optickou inspekci, fyzické a elektrické testování součástek. Situace kolem falešných součástek dala vzniknout i firmám, které se specializují na detekci falešných součástek na zakázku, např. firma Retronix Certified z UK [5].