Masivní zavádění osobních autonomních vozidel do běžného provozu zatím nabírá zpoždění, ale autonomní řízení nachází stále více uplatnění také u jiných typů dopravních prostředků. O zajímavých novinkách v této oblasti informuje pravidelně ve svém zpravodaji CAV Update kanadská organizace CAVCOE [1].
Koronavirová pandemie zasáhla i lidi, kteří žijí v odlehlých a těžko přístupných oblastech. Nevyhnula se ani osadám původních indiánských obyvatel Kanady (tzv. the First Nation). Dopravu testů, léků i vakcín vč. potřebných instrukcí jim svými drony pomáhá zajišťovat společnost Drone Delivery Canada Corporation (DDC). Nejedná se přitom o žádnou novinku, protože tato služba funguje už od roku 2018, např. pro přepravu krevních testů, ale od poloviny minulého roku byla její činnost rozšířena právě o aktivity spojené s pandemií.
Obr. 1 Nakládání dronu léky a vakcínami (zdroj: DDC)
K přepravě nákladu se používá osvědčený model dronu Sparrow. Ten sice není příliš velký, ale je lehký a pro přepravu nepříliš rozměrného zdravotnického materiálu zcela postačující. Náklad je umístěn uvnitř trupu, takže je i dobře zabezpečený a chráněný proti povětrnostním vlivům.
Právě probíhající pandemie ukázala na výhody tohoto způsobu přepravy zásilek do obtížně přístupných míst. V současnosti neexistuje jiný způsob dopravy, který by byl schopen stejně rychle, bezpečně a levně podobné úkoly zvládnout.
Podle americké vládní agentury FAA (Federal Aviation Administration) představují drony nejrychleji rostoucí segment dopravy. Jak by také ne, když je v USA registrováno 1,7 milionu komerčních dronů a již 203 tisíce osob získalo certifikaci pro jejich dálkové řízení (tzv. remote pilots). Není proto divu, že musel úřad FAA začít provoz dronů regulovat. Nová pravidla vyžadují, aby o sobě dron vysílal informace pomocí nového identifikačního systému „Remote ID“, který umožňuje identifikovat jak drony, tak jejich řídicí stanoviště. Pokud bude dron létat v noci, musí být vybaven světly, aby se předešlo případným kolizím. Drony musí mít navíc zakryté rotující části (např. vrtule), aby nemohlo dojít k poranění osob. Lidé, kteří budou drony řídit, se pak musí prokázat platnou pilotní licenci.
Některá velká kanadská města se rozhodla automatizovat zimní údržbu chodníků. Důvod, který je k tomu vedl, je prostý – odklízení sněhu z chodníků je finančně náročné, nehledě na problémy se zvládáním náhlých přívalů sněhu. Proto se tato města začala zajímat o možnosti využití robotických odklízečů sněhu (ASWM – Automated Sidewalk Winter Maintenance). Mezi největší zájemce patří města Toronto, Calgary, Edmonton a Grand Prairie. Automatizované odklízení sněhu z chodníků je pro ně vhodným doplňkem k jejich flotilám autonomních sněžných pluhů v ulicích a také inovací, která zlepší jejich služby poskytované občanům.
Firma TuSimple [2] ze San Diega vlastní flotilu 40 kamionů Freightliner, které pro kurýrní společnost UPS automatizovaně přepravují zásilky na jihozápadě USA. Technologie řízení těchto vozů byla speciálně vyvinuta právě pro velká nákladní vozidla typu Class 8 (18kolové vozy). A čím se tato technologie liší od technologií používaných v autonomních osobních automobilech? Velký nákladní vůz má mnohem větší počet potřebných senzorů i dostatek výkonu pro robustní palubní elektroniku. Díky jeho výšce jsou senzory schopné snímat okolí až do vzdálenosti 1 kilometru, což je 5× více než dokážou senzory osobních automobilů. Autonomní řízení přináší provozovatelům těchto kamionů řadu výhod: Rovnoměrná jízda a méně časté brzdění ušetří až 10 % paliva. Stabilní jízda v pruzích, při kterých vozidlo nevybočuje do stran, pak šetří pneumatiky. Kamion může jet bez zastávek a bez ohledu na počasí dlouhé vzdálenosti, což je v tak rozlehlé zemi, jako jsou Spojené státy, velkým benefitem.
Obr. 2 Vizualizace záběru senzorů autonomního kamionu TuSimple (zdroj: TuSimple)
Kalifornská firma Bear Flag Robotics [3] vsadila na vývoj a výrobu autonomních zemědělských traktorů a její stroje se stávají mezi americkými farmáři stále vyhledávanějšími. Důvodem není jen bezpečný provoz jejích traktorů, které mohou jezdit bez řidiče na obrovských lánech od rána do večera, ale také fakt, že jsou i tak tyto traktory pod neustálým dohledem.
Obr. 3 Autonomní traktor (zdroj: Bear Flag Robotics)
Aktuální poloha, průběh práce i stav traktoru se sledují ve vzdáleném řídicím středisku, které může nad traktorem v případě potřeby kdykoliv převzít plnou kontrolu. Snímače činnosti traktoru, které zahrnují kamery, radar a lidar, dodávají řídicímu středisku informace o okolí traktoru s takovými detaily, jaké za normálních podmínek nemá ani přítomný řidič.
Elektronika na palubě nepřetržitě sleduje chod a stav traktoru, zejména motoru, čímž se předchází různým poruchám a prodlužuje se tak jeho životnost. Různá čidla pak sledují stav pole i jednotlivých plodin a umožňují tak operátorovi získávat data potřebná pro plánování prací s cílem maximalizovat objem úrody. Sofistikované plánování trasy umožňuje použití traktoru na polích nejrůznějších tvarů i rozměrů.