Vítejte, dnes je
čtvrtek
21.
listopad
2024
Odborný časopis a portál zaměřený na vývoj a výrobu elektroniky Na loňském setkání radioamatérů v Holicích nebylo možné přehlédnout stánky, ve kterých se prodávala řada sice použitých, ale stále ještě použitelných věcí. Zájemci si tak mohli koupit zachovalé mechanické sestavy pro jemné ladění, rádia, různé přístroje, ale i počítače, mobilní telefony nebo třeba jen vymontované pevné disky nebo desky plošných spojů. Mě zaujaly zejména poslední dvě kategorie, a to hlavně kvůli jejich množství a rozmanitosti. Teprve když člověk vidí tu hromadu zdánlivě nepotřebného materiálu na jedné lokální akci, uvědomí si, jak ohromné množství elektroodpadu musí být u nás i ve světě vyprodukováno.
Podle zprávy publikované na stránkách unu.edu [1] vzniklo v roce 2019 ve světě téměř 54 milionů tun elektronického odpadu, což je oproti předcházejícím pěti letům o 21 % více. Přitom pouze necelých 18 % tohoto odpadu bylo recyklováno. To ovšem znamená, že většina drahých kovů, bez kterých se dnes elektronika neobejde, skončila na smetišti. Vyjádřeno v číslech to představuje hodnotu vyšší než 57 miliard dolarů, což jistě není zanedbatelná částka.
Zpráva také konkrétně uvádí, kolik a kde bylo elektronického odpadu vyprodukováno. Téměř polovina připadá na Asii, po čtvrtinách přispívají Evropa a americký kontinent, zatímco Afrika a zbytek světa se na jeho produkci podílí méně než deseti procenty.
Sběr, třídění a zejména recyklace elektronického odpadu nejsou jednoduchou záležitostí. Zpětné získávání zlata, platiny, mědi i dalších materiálů z desek plošných spojů vyžaduje použití náročných technologií. Roli zde navíc hraje i další faktor, který nelze ignorovat – při recyklaci dochází k uvolňování zdraví škodlivých látek, což je mnohdy významnější aspekt, než je sama hodnota zpětně získaných surovin.
Kromě předpokladu, že v roce 2030 vzroste produkce elektronického odpadu na dvojnásobek, je tu ještě jedna důležitá a doposud poměrně opomíjená skutečnost, jejíž důležitost může převýšit význam hodnoty vzácných kovů používaných v elektronice. Jak upozorňuje článek na serveru IEEE Spectrum [2], riziko, které vzniká v rámci produkování elektronického odpadu, může přímo ohrozit i nás, uživatele. Tím rizikem je kybernetická bezpečnost.
Na akci v Holicích jsem se při pohledu na hromadu stolních počítačů a notebooků pokoušel představit jejich možné kupce. Někdo může potřebovat levný notebook pro děti, někomu jinému možná stačí vymontovat pevný disk nebo paměť atd. Teprve při čtení zmíněného článku jsem si uvědomil, že se staré počítače a mobilní telefony dají „využít“ i jinak. Nejedná se přitom o elektroniku jako takovou, ale o data, která jsou na ní uložena.
Článek uvádí, že riziko zneužití dat dostupných v elektronickém odpadu je velmi vysoké a bude se i nadále zvyšovat. Soukromá i firemní data, která nebyla před vyřazením elektronického zařízení odstraněna, představují pro jednotlivce i společnosti potenciální hrozbu.
Přesto značná část uživatelů nepřemýšlí nad tím, co se může s daty v jejich počítačích a telefonech, které vyhazují, stát.
Zajištění kybernetické bezpečnosti je tak jednou z nejdůležitějších výzev současnosti. Mě osobně sice nenapadá, co hrozného by se mohlo stát, pokud by se někdo dostal k mým telefonním kontaktům nebo SMS zprávám, ale umím si představit, že pro někoho jiného by to mohlo být velmi nepříjemné, ať už ze soukromých, či profesních důvodů. Hesla uložená v telefonech a počítačích jsou v dnešní době, kdy se tolik věcí dělá online, vystavena riziku zcizení. Firemní data, která obsahují informace o klientech, obchodní smlouvy, účetnictví a další, mohou být v závislosti na jejich charakteru zneužita mnoha způsoby.
Zdá se, že zatímco problémy s množstvím vyprodukovaného elektronického odpadu v jeho fyzické podobě si začínáme uvědomovat, hrozbám plynoucím ze zneužití dat na něm uložených se zatím nevěnuje dostatečná pozornost.
Podrobně se této problematice věnuje např. publikace „The insecurity of Everything: How Hardware Data Security Is becoming the Most Important Topic in the World“ [3]. Může to být zajímavé a také poučné čtení o tom, jak si někdy sami zbytečně přiděláváme problémy.
[1] https://unu.edu/media-relations/releases/global-e-wastesurging-up-21-in-5-years.html
