V knize „Polovodiče ve sdělovací technice“, kterou vydalo SNTL v roce 1966 (originál byl dokonce z roku 1962), uvádějí rumunští autoři příklad superhetového přijímače na střední vlny s jedním tranzistorem. Jeden tranzistor funguje současně jako oscilátor, směšovač a mf zesilovač i jako nf zesilovač.
Zapojení je dokladem přemýšlivého ducha v době, kdy součástky nebyly tak levné ani jednoduše dostupné jako dnes. Jistě to byl i jeden z důvodů, proč si tenkrát vývojáři lámali hlavu s jednoduchými, nicméně funkčními obvody. Pochopitelně že superhet s jedním tranzistorem nemohl plně nahradit komerční přijímače, ale díky své jednoduchosti si ho mohl postavit každý nadšenec elektroniky. Jednak si tím pořídil něco užitečného a pak se také něčemu dalšímu přiučil, protože si to musel až do konečné fyzické podoby udělat všechno sám. Dnes by se už asi nikdo nesnažil něco podobného sestavit, vždyť jenom navinutí cívek na feritovou anténu vyžaduje určitou manuální zručnost. Navíc na středních i dlouhých vlnách se už téměř nevysílá.