Máte už směrnici pro boj s nepůvodními součástkami?

Nepůvodní, falešné součástky (counterfeit components) se vyskytují už nějakou dobu a vypadá to, že budou výrobcům elektroniky působit problémy i nadále. Protože prevence je nejlevnějším, a přitom nejjistějším způsobem, jak se problémům s falešnými součástkami vyhnout, nebo je alespoň omezit, mívají zavedené společnosti vypracované směrnice pro nákup a dodávky součástek. Kupodivu se nejedná o žádné rozsáhlé dokumenty, ale jednoduché, srozumitelné směrnice, které jasně definují danou problematiku a způsob řešení.

Jako příklad lze uvést směrnice tří různých společností:

• Směrnice „Supplier Counterfeit Material Avoidance Procedure“ americké společnosti Kollmorgen [1], která nakupuje součástky pro vlastní potřebu.
• Směrnice „QS-PR-024 Anti-Counterfeit Control Plan“ distributora součástek
•  firmy Mouser [2], která nakupuje součástky pro další prodej.
• Směrnice „Counterfeit Avoidance Procedure“ americké společnosti DNE Technologies, která vyrábí elektroniku pro vojenské účely.

Podívejme se podrobněji na první z nich. V dokumentu „Supplier Counterfeit Material Avoidance Procedure“ americké společnosti Kollmorgen jsou jednoduše, ale jasně vymezeny vztahy s dodavateli součástek, které by v ideálním případě měly zcela zamezit nákupu nepůvodních součástek. Dokument popisuje procedury, které mají minimalizovat riziko, a zároveň definuje požadavky na jednotlivé dodavatele součástek. Ti musí požadavky uvedené v tomto dokumentu akceptovat.

V první části dokumentu jsou vyjasněny pojmy související s nepůvodními součástkami

• zde se definuje, co jsou podezřelé a nepůvodní součástky (Suspected/ Counterfeit Part), kdo je původní výrobce součástek (Original Component Manufacturer – OCM) nebo autorizovaný dodavatel/ distributor (Authorized Supplier/ Distributor) atd.

Následuje část, která vymezuje zodpovědnosti dodavatelů součástek i odpovědných pracovníků firmy za dodržování směrnice. Pochopitelně, že problém s nepůvodními součástkami se netýká jen dodavatelů, ale také vlastních zaměstnanců, kteří mají se součástkami co činit, např. při zajišťování nákupu, vyhledávání nových zdrojů součástek, skladování atd.

Hlavní část dokumentu popisuje proces, který vede k eliminaci, nebo alespoň k omezení rizika nákupu nepůvodních součástek, např.:

• Dodavatel součástek bude sám interně dodržovat proces, který povede k omezení problémů s nepůvodními součástkami.
• Dodavatel bude nakupovat součástky pouze u originálních výrobců (OCM) nebo u jeho autorizovaných distributorů. V případě, že je potřeba získat součástky z jiných zdrojů, musí si vyžádat souhlas.
• Dodavatel bude po určitou dobu uchovávat doklady o původu dodaných součástek (např. 10 let).
• Dodavatel bude sám provádět preventivní kontroly s cílem eliminace dodávek nepůvodních součástek a musí být schopen tyto kontroly doložit.
• Pokud bude mít dodavatel podezření na nepůvodní součástky, nebo získá důkaz o nepůvodních součástkách, musí o tom okamžitě informovat, závadné součástky označit a nedodávat. V případě, že se jedná o součástky, které již byly dodány, musí o tom ihned informovat a poskytnout všechny podklady, které umožní dodané součástky identifikovat.
• Pravidla pro zacházení s podezřelými či nepůvodními součástkami (likvidace, skladování, označení, testování atd.)

Podobné směrnice mívají společnosti, které nakupují součástky přímo od výrobců nebo jejich autorizovaných prodejců. Pochopitelně, že malý odběratel, který nakupuje součástky u velkých distributorů, jakými jsou např. společnosti Digi-Key, RS Components, Mouser nebo Farnell, si těžko může klást podmínky – na druhou stranu ale právě tito velcí prodejci mají své vlastní směrnice pro nákup součástek, aby tak ochránili své zákazníky – viz například směrnice společnosti Mouser [2].