Vítejte, dnes je
sobota 20.
duben
2024
Odborný časopis a portál zaměřený na vývoj a výrobu elektroniky Čisticí utěrky se dnes používají téměř ve všech firmách. Používají se tak často, že je bereme jako samozřejmost. Technici potřebují ke své práci náležité vybavení a čisticí utěrky k nim zkrátka také patří. Pojďme se tedy podívat, jaké druhy utěrek jsou v dnešní době k dispozici. A jsou všechny stejné?
Obecně lze říci, že existují tři základní kategorie utěrek: netkané, tkané nebo pletené a štětičky. Ve všech případech je čisticí povrch vyroben z papíru, textilu nebo syntetických materiálů. Jak vybrat optimální produkt pro konkrétní práci? Nejprve je vhodné zvážit schopnost utěrky absorbovat danou nečistotu. Následně se výběr zúží podle požadavku na její čistotu (pouštění vláken a prachové částice). Na základě těchto dvou aspektů lze zpravidla určit nejvhodnější utěrku v požadované cenové relaci. Tyto údaje by měly být uvedeny ve specifikacích produktu.
Absorpce se obvykle udává v mililitrech vody (nebo alkoholu) absorbovaných jedním čtverečním metrem materiálu. Toto číslo však může být poněkud zavádějící – některé utěrky jsou výborné na rozpouštědla nebo laky, ale neabsorbují vodu. Polyester je například vyroben na bázi ropy, proto jsou polyesterové utěrky schopné absorbovat benzín, olej nebo mastnotu. Celulózové utěrky jsou zase vhodné pro znečištění na vodní bázi.
Je zajímavé, že na konečný výsledek má zásadní vliv také čistota utěrky měřená v částicích na metr čtvereční. Čistota je nepřímo úměrná absorpční schopnosti. Nejčistší utěrky mohou být méně porézní a nemusejí být schopné toho tolik absorbovat, zatímco savější materiály mohou pouštět vlákna nebo zanechávat zbytky. Je to těžká volba.
Také obal je u utěrek důležitým aspektem. Většina čistých prostorů vyžaduje speciální „dvojitý obal“. I obal samotný si zaslouží pečlivou kontrolu, aby neobsahoval prachové částice, vlákna, změkčovadla, silikony nebo ionty prvků. Další vlastností, kterou technici ocení, je obal rozptylující elektrostatický náboj, takže nepřitahuje prach. Aby byla zachována maximální čistota, musí být utěrky a štětičky kompletovány a baleny v čistém prostředí.
Látkové utěrky jsou zpravidla savější, silnější a trvanlivější. Přestože mohou mít vyšší pořizovací cenu, jejich použití obvykle vychází levněji. Papírové utěrky se často vyskytují v aplikacích, kde nelze připustit druhotnou kontaminaci, například v elektronice nebo v lékařství.
Utěrky jsou obvykle vyrobeny z papíru nebo tkaniny, ale několik společností je vyrábí také z pěny. Papírové produkty jsou obvykle na jedno použití, podobně jako kuchyňské papírové utěrky. Látkové utěrky jsou tkané nebo pletené, vyrobené z široké škály vláken.
Na spodní příčce „utěrkového řetězce“ jsou levné celulózové utěrky. Nejlevnější netkané materiály, z nichž jsou vyrobeny např. kosmetické ubrousky a kuchyňské utěrky, používají lepidla (tzv. pojiva), která drží vlákna pohromadě. U některých netkaných produktů mohou pojiva představovat až 30 % jejich hmotnosti. Nejběžnějším pojivem je latex na vodní bázi, například polyakrylát. Většina pojiv se při styku s rozpouštědly rozpustí, takže utěrky vyrobené s těmito pojivy jsou pro náročné aplikace nevhodné. Zvláště za mokra zanechávají na čištěném povrchu lepidlo, textilní prach a vlákna. Celulózové utěrky zkrátka nejsou většinou dostatečně silné, čisté a savé, aby zvládly cokoliv kromě nejjednodušších čisticích úkonů. Jejich jedinou výhodou je nízká cena.
Ve střední cenové kategorii jsou netkané materiály vyrobené ze syntetických vláken, jako je polyester, polypropylen a umělé hedvábí. Ale při čištění mastnoty a těžkých olejů z autodílů a dokonce i z pod nehtů nic nepřekoná strukturované polypropylenové utěrky napuštěné rozpouštědlem D-limonen.
Je těžké si představit, že by obyčejná papírová utěrka mohla být dostatečně silná a čistá, aby se dala využít v průmyslovém prostředí. Výrobci papíru se však naučili několik nových triků a vyvinuli hybridní materiál zvaný „netkaná textilie“. Tento prémiový materiál má sílu, jemnost a kvalitu tkané textilie, ale objem, rychlost a náklady na výrobu jsou stejné jako u papíru.
Tkané a pletené utěrky se dodávají v různých materiálech, kvalitách i cenách. Nejlevnějším materiálem je jednoduše „recyklovaná tkanina“. Takové utěrky jsou z bavlněných košil, džínsů, starých uniforem, pyžam a dalších materiálů. Někteří prodejci pak kvůli snížení nákladů mísí vysoce kvalitní recyklované tkaniny s odpadem. To obvykle zjistíte, až když zaměstnanci přebírají krabici utěrek, aby našli „ty použitelné“.
Lepší volbou jsou tovární zbytky tkanin. Jsou to textilie určené na oděvy, které se však nikdy nedostaly k šicímu stroji. Na takových utěrkách nebudou švy ani ozdoby jako u recyklovaných tkanin. Mohou však být plné chemikálií po barvení nebo protišpinivých a nemačkavých úpravách. Nejlepší jsou nové bělené utěrky. Zaplatíte za ně trochu více, zato však budou všechny použitelné.
Na dalším stupni je praná režná tkanina. Po vyrobení je režná tkanina velmi tvrdá a tuhá, tedy zcela nevhodná k utírání. Nicméně po důkladném proprání se materiál stává velmi jemným a pružným. Nejkvalitnější druhy praných režných tkanin jsou ideální jak pro malíře, tak třeba pro automobilky nebo výrobce nábytku.
Těsně pod vrcholem pomyslné pyramidy kvality je „praná plenková tkanina“. Tento materiál je měkký, silný a vysoce savý. Plenková tkanina splňuje podmínky pro použití v čistých provozech. Nejkvalitnější utěrky z přírodních vláken jsou vyrobeny z bavlněného kepru. Tuto tkaninu lze zpracovat pro použití ve zdravotnictví a dalších čistých provozech. Díky své pevnosti může být kepr používán i opakovaně.
Pokud potřebujete utěrky vhodné pro použití v čistém provozu, zvolte pletené syntetické tkaniny z polyesteru nebo umělého hedvábí. Polyesterové materiály mohou být velmi měkké, čisté a savé, a proto se nejlépe hodí např. k čistění optiky. Při použití pletených výrobků se snižuje tvorba textilního prachu, protože kontaminace většinou pochází z okrajů a konců vláken. Vzájemně propojená vazba pletacího procesu minimalizuje volné konce a zafixuje zbloudilá vlákna ve tkanině.
Některé firmy používají k řezání okrajů syntetických utěrek laser, který vlákno roztaví a tím i minimalizuje tvorbu textilního prachu. Tyto výrobky se pak perou ve speciálních pračkách pro čisté provozy, kde se odstraní zbývající nečistoty a vlákna, takže jsou vhodné i pro ta nejnáročnější prostředí.
Štětičky jsou jednoduše „utěrky na tyčinkách“. Díky tyčince mohou zdolat úkony, které by běžná utěrka nezvládla.
Klíčem pro výběr správné štětičky je provedení hlavičky. Sleduje se především její velikost a tvar a také celkové provedení tyčinky. Štětičky se vyrábí kulaté, ploché lopatkovité, s kuželovou špičkou; tedy v celé škále nejrůznějších tvarů a velikostí. Všechny jsou navrženy tak, aby tvarově odpovídaly místům, které je potřeba čistit.
Nejlevnější štětičky se vyrábí z levných bavlněných vláken, ty však „pouští vlas“. Štětičky z retikulární pěny jsou vhodné k drhnutí, ale rády zanechávají zbytky částic. Nejkvalitnější štětičky jsou vyrobeny z předeprané pleteniny, ty jsou však již dražší.
Rozdíly jsou také ve výrobních procesech. Lepší druhy štětiček nedrží pohromadě pomocí lepidel, takže se v nich nemohou vlivem rozpouštědel používaných při procesu čištění rozpustit a zanechávat zbytky. Naproti tomu řada adhezivních polymerů, které se v rozpouštědlech rychle rozpouští, může později ve výrobním procesu způsobit problémy. Jako vždy platí, že se kvalita odvíjí od ceny.
Přestože při výběru štětičky je rozhodující savost, zcela samostatnou kapitolou je kompatibilita materiálů. Struktura štětičky musí být vhodná pro danou aplikaci čištění. Pokud se například na pěnovou štětičku použije aceton, pěnová špička nabobtná a ztratí pevnost. Při aplikacích, kde je nutné použít aceton, je zdaleka nejlepší zvolit polyesterovou štětičku.
Novým kombinovaným výrobkem na trhu je impregnovaná utěrka. Přestože v oblasti lékařských aplikací a domácích prací patří impregnované utěrky už dlouho k základním produktům, v průmyslu byly z řady důvodů přijaty mnohem později. Jednak jsou impregnované utěrky dražší než ty suché a pak také kvůli často netěsnému obalu mohou mít krátkou trvanlivost. Kromě toho při manipulaci s chemikáliemi vždy existuje obava o bezpečnost zaměstnanců, proto se s impregnovanými utěrkami obvykle nakládá jako s nebezpečným materiálem. A konečně některým technikům impregnované utěrky vždy připadaly jako marnotratnost. Kvůli všem těmto faktorům se jejich přijetí trhem výrazně zpozdilo. Časy se však změnily, a tak dnes již mnoho firem impregnované ubrousky používá. Lze je najít v aplikacích na čištění šablon v továrnách na elektroniku, při ručním čištění v provozovnách údržby letadel i v mnoha podnicích na výrobu zdravotnických prostředků. Přechodem k impregnovaným utěrkám lze zkrátka v mnoha aplikacích ušetřit čas i peníze.
K výrobě impregnovaných utěrek jsou zapotřebí netkané syntetické textilie. Přírodní materiály se při dlouhotrvajícím kontaktu s rozpouštědly rozpadají a lepidla a pojidla obsažená v tradičních celulózových utěrkách se vlivem rozpouštědel rozpouštějí a zanechávají na dně krabičky nepoužitelnou „kaši“.
Ideální čisticí kapaliny pro impregnované utěrky jsou na bázi vody s přídavkem mýdla, alkoholu, uhlovodíků nebo siloxanů. Rychle schnoucí rozpouštědla se používají jen zřídka, protože nedosahují požadované doby trvanlivosti. Je také rozumné sledovat míru toxicity.
Při výběru impregnovaných utěrek je třeba také věnovat pozornost jejich obalu. Zde jsou dvě doporučení: Zaprvé vždy trvejte na samozavíracím víčku. Některé firmy prodávají levnější výrobky, u kterých uživatel musí utěsnit víčko ručně, ale lidé na to často zapomínají a kapalina se z krabičky odpařuje. Zadruhé hledejte výrobce, který dodává i náhradní náplně. Samotná krabička vydrží poměrně dlouho, a tak se dá použít opakovaně, čímž se šetří finance i životní prostředí. Oproti nákupu nových krabiček mohou firmy ušetřit i více než 30 % nákladů.
Mike Jones je viceprezidentem společnosti MicroCare Corp., která je lídrem v oblasti čištění v náročných provozech, jakými jsou např. elektronický a letecký průmysl, lékařství a další průmyslová odvětví.
