Legendární trpasličí rádio SONORETA

Už před sedmdesáti lety chtěli mít lidé doma rádiový přijímač, který by byl hodně malý. Bylo ale po válce, peněz ani výrobců nebylo nazbyt, a tak přišla vhod stavebnice, kterou vymyslel Sláva Nečásek s použitím tehdy dostupných součástek. Tenkrát ještě nebyly tranzistory, natož integrované obvody – jejich úlohu zastupovaly rozměrné elektronky, které navíc potřebovaly i transformátor a selénový usměrňovač jako zdroj potřebného napětí. I tak se ale podařilo celý přímo zesilující přijímač se dvěma elektronkami vtěsnat do bakelitové skříňky o rozměrech 16,5 × 10 × 9 cm, včetně velkého vzduchového ladicího kondenzátoru a reproduktoru o průměru 80 mm. Tak se zrodilo legendární miniaturní rádio SONORETA, kterému se pro jeho neobvykle malé rozměry říkalo trpasličí.

Původní stavebnice SONORETA RV12 z let 1947/48 dodávaná firmou E. Fusek z Prahy používala dvě elektronky typu RV12P2000, které používala německá pěchota, a které tak byly po válce běžně dostupné. Poznámka na reklamním letáku firmy E. Fusek upozorňovala, že si zájemci musí elektronky sehnat sami. Transformátor dodával 12 V pro žhavení katod elektronek, zatímco 200V anodové napětí bylo bráno přímo ze sítě přes selénový můstek usměrňovače. Vlnové obvody se mohly přepínat mezi SV a KV přepínačem umístěným na zadní straně přijímače.

Události roku 1948 znamenaly postupný konec firmy E. Fusek, ale stavebnice SONORETA dodávaly až do roku 1955 nástupnické firmy – nejdříve Pražský obchod potřebami pro domácnost, n. p., a později Elektra n. p. V té době už bylo obtížnější sehnat původní vojenské elektronky, a tak autor rádia přepracoval zapojení na novější elektronky ECH21 (žhavicí napětí 6,3 V) nebo UCH21 (žhavicí napětí ze sítě). Tyto dvojité elektronky (trioda-heptoda) nahradily obě původní elektronky najednou, takže rádio se selénovým usměrňovačem mělo vlastně jenom jednu. Takto upravená stavebnice se označovala jako SONORETA E21.

Obr. 1 Návod na stavbu rádia SONORETA E21

Sláva Nečásek uměl v dobách nedostatku vskutku improvizovat a šetřit, když jako jednu variantu úpravy původního rádia SONORETA RV12 využil jednu elektronku RV12P2000 jako usměrňovací, zatímco druhá tak zůstala jako náhradní (obr. 2). V takovém případě nebylo potřeba používat selénový usměrňovač.

Obr. 2 Zapojení přijímače s RV12P2000 použitou jako usměrňovací nebo se selénovým usměrňovačem (vpravo).

O tom, že se rádio SONORETA stalo legendární, svědčí i různé webové stránky sběratelů starých přijímačů u nás i v zahraničí.

Odkazy:
[1] www.pajka.info
[2] www.radiohistoria.sk