V Česku dnes spotřebováváme 60krát více elektřiny než před 100 lety a závislost na ní se do roku 2030 dále zvýší až o 30 %. Vyšší spotřebu budou z velké části pokrývat obnovitelné zdroje, které už nyní stojí za 12 % světové spotřeby. Česká síť je na rozsáhlý výpadek proudu dobře připravená. Provoz sítě při takové události může obnovit pomoc ze sousedních zemí, ale také elektrárny Orlík a Dlouhé stráně. Pravděpodobnost takzvaného blackoutu není ale nikdy nulová. Stačí si vzpomenout na rozsáhlý blackout z roku 2003, který na 18 hodin odřízl od elektřiny 56 milionů Italů.
V červnu uplynuly dva roky od řádění tornáda na jižní Moravě, které odpojilo od elektřiny několik vesnic. O rok později postihl rozsáhlý výpadek proudu Prahu [1]. Na desítky minut byl přerušen provoz některých tramvají a metra na lince C. Lidé zůstali uvězněni ve výtazích, a dokonce i v tunelu metra. Příčinou byla porucha rozvodny na pražském Chodově. Tehdy se podařilo aktivovat záložní zdroje, přesměrovat dodávky elektřiny a provoz byl po desítkách minut obnoven. I tak ale výpadek zkomplikoval život stovkám tisíc lidí v ranní dopravní špičce.
V České republice definuje zásady řešení blackoutu Ministerstvo průmyslu a obchodu v typovém plánu „Narušení dodávek elektrické energie velkého rozsahu" [2]. Jedním z prvotních úkolů při řešení blackoutu je zajistit nouzové dodávky energie pro přesně stanovený okruh objektů a subjektů. Mezi takové subjekty patří například zdravotnická a sociální zařízení, nouzové ubytovny, ale i tzv. kritická infrastruktura.
Po několika hodinách bez elektřiny bude přerušeno zásobování vodou, nebudou fungovat čističky odpadních vod a odpadní voda bude postupně plnit potrubí. Zastaví se dodávky tepla a plynu, přestanou fungovat komunální služby. Telefonní sítě mohou být přetížené. Školy, obchody, výrobní podniky i instituce budou uzavřené, nemocnice omezí provoz. Potraviny v lednicích a mrazácích budou po několika hodinách bez chlazení nepoživatelné. V řádu desítek hodin bude narušeno zásobování potravinami, léky i palivem. Komplikovaný bude po hodinách bez proudu i přístup k informacím.
Některé budovy jako nemocnice, hasičské stanice nebo centrála městské knihovny mají záložní zdroje, obvykle dieselagregáty, případně bateriová úložiště.
V roce 1919, kdy byl v Československu přijat první energetický zákon [3], mělo k elektřině přístup jen 34 % českých občanů a pouze 2 % Slováků. Na území dnešního Česka se spotřebovala přibližně jen 1 TWh elektřiny, tedy asi 60krát méně než dnes, kdy je spotřeba elektřiny v Česku téměř 63 TWh. Průměrný Čech tedy nyní spotřebuje ročně přibližně 6,2 MWh.
Jen od roku 1983 vzrostla spotřeba elektřiny ze 45,5 TWh na 62,9 TWh v roce 2021, tedy o 38 %. Na elektřině jsme dnes absolutně závislí a do budoucna se potřeba výrazně zvýší, jak předpokládá světová energetická agentura (IEA), podle které do roku 2030 vzroste globální poptávka po elektřině o 25–30 % kvůli postupnému nahrazování primárních paliv elektřinou v různých oblastech ekonomiky. S významným nárůstem spotřeby elektřiny se počítá především v sektoru dopravy (elektromobilita), ve vytápění (tepelná čerpadla), ale třeba i v náhradě průmyslových vysokoteplotních pecí elektrickými nebo ve výrobě vodíku a syntetických paliv.
Podle nejnovější studie think tanku Ember [4] byl podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů na celosvětové spotřebě v uplynulém roce rekordní: 39 % spotřeby pocházelo z bezemisních zdrojů, mezi které se řadí i jádro, a třetinu z toho pokrývá vítr a slunce. V EU podle Ember pochází z bezemisních zdrojů dokonce 58 % elektřiny [5]. Podle Ember podíl obnovitelných zdrojů dál poroste.
Přístup k elektřině je dnes ve většině světa samozřejmostí. Výjimkou je především Afrika. Podle dostupných dat je státem s nejnižší elektrifikací Jižní Súdán, kde má přístup k elektřině pouze 7 % obyvatel, následuje Čad s 11 % a Středoafrická republika a Malawi s 15 %.
Pokud k rozsáhlému výpadku proudu dojde, je pro obnovení provozu vždy jednodušší, pokud je možné síť připojit na funkční zdroj, tedy například zahraniční soustavu nebo elektrárnu, která se udrží v ostrovním provozu, tedy nezávislé na okolní elektrizační soustavě. „Elektrárna Počerady je díky ostrovnímu provozu v případě mimořádné situace v přenosové soustavě schopná nezávisle zajišťovat elektrickou energii nejen pro svůj vlastní provoz, ale také pro oddělenou část sítě, takzvaný ostrov, a předejít tím blackoutu,” popisuje Petr Karafiát, ředitel pro ekologii a inženýring skupiny Sev.en.
Další možností je „start ze tmy”, tedy spuštění zdroje bez využití napětí ze sítě. Klíčovou roli zde má provozovatel přenosové soustavy, společnost ČEPS a havarijní plán. Schopnost „startu ze tmy” i ostrovního provozu mají tzv. podpůrné služby, ty slouží jako placené záložní zdroje. „Teplárna Kladno má druhou výrobnu osazenou plynovou spalovací turbínou v otevřeném cyklu, která slouží jako záložní a špičkovací zdroj. Je schopna v případě totálního blackoutu nastartovat bez vnějšího zdroje pomocí vlastního dieselagregátu a poskytnout napětí pro spuštění celého zdroje, a tedy obnovení zásobování elektrickou energií a teplem přilehlé oblasti,” dodává Petr Karafiát. Teplárna tak přispívá ke stabilitě elektrizační soustavy a má významnou roli v případě krizového zásobování části Středočeského kraje a Prahy.
Lukáš Hrabal, senior specialista sekce Komunikace ČEPS, vysvětluje: „Součástí havarijního plánu je i plán obnovy. Ten popisuje postupy pro obnovení soustavy ze zdrojů schopných startu ze tmy i ze zahraničí. Všechny postupy dispečeři pravidelně trénují jak interně na trenažeru ČEPS, tak s partnery v ČR (elektrárny a provozovatelé distribučních soustav) a v neposlední řadě se zahraničními provozovateli přenosových soustav.” V praxi by se při obnově provozu využily oba zmíněné postupy, tedy napájení ze zahraničních soustav v kombinaci se zdroji schopnými startu ze tmy.
I na straně elektráren se testují možné scénáře pro obnovení provozu. „Elektrárna Chvaletice poskytuje jako jedna z mála všechny činnosti, které jsou zásadní z pohledu bezpečnosti kritické infrastruktury. Má certifikaci na služby výkonové rovnováhy, ostrovní provoz i start ze tmy. Už v současnosti je tedy schopná předcházet nebezpečným stavům v soustavě a již několikrát jsme pokusně vyzkoušeli, že by pomocí přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně či vodní elektrárny Orlík dokázala nahodit síť po blackoutu,” uzavírá Petr Karafiát.
Příčin blackoutu může být mnoho a jedná se většinou o jejich kombinaci. Typicky by se mohlo jednat o přetížení a nekontrolované výpadky prvků elektrizační soustavy, například vlivem přírodních katastrof v kombinaci s jinými nepříznivými vlivy. K blackoutu může dojít také v důsledku nevybalancované soustavy, tedy velkého rozdílu mezi výrobou a spotřebou elektrické energie, po výpadku velkého množství výkonu, například po výpadku velké elektrárny nebo elektráren.
K obřímu výpadku elektřiny může dojít v situaci, kdy je soustava provozována na hranici svých možností. Specifickou kategorií může být cílený útok na výrobny elektřiny nebo přenosovou soustavu – ať už fyzický, nebo kybernetický.
V Česku k rozsáhlému výpadku, který by se dal označit za blackout, dosud nedošlo. Pravděpodobnost blackoutu nikdy není nulová, v Česku však naštěstí tato situace nikdy nenastala. Česká přenosová soustava je velice robustní.
Příkladů ze světa je ale celá řada. Největší zaznamenaný blackout nastal v roce 2012 v Indii, bez proudu zůstalo 620 milionů lidí. V celém světě byl na blackouty bohatý rok 2003. K výpadku elektřiny došlo v létě na severovýchodě USA a v části Kanady, zasaženo bylo 50 milionů lidí. Do vedení vysokého napětí tehdy zasáhly přerostlé stromy, k tomu se přidala chyba řídicího systému. Švédsko a Dánsko se s blackoutem setkalo v témže roce [6]. Důvodem bylo odpojení jednoho výrobního bloku elektrárny Oskarhamn a závada na rozvodné stanici. V září, během tzv. bílé noci, zažila blackout Itálie [7]. Rozsáhlý výpadek postihl takřka celý Apeninský poloostrov a jeho 56 milionů obyvatel. Blackout způsobil zrušení 110 vlakových spojení, což se dotklo 30 tisíc cestujících. K plnému obnovení dodávek elektřiny došlo až po 18 hodinách. Po následující dva dny se Itálie potýkala s menšími přerušeními při snaze obnovit dodávky. Do sousedních zemí (kromě Švýcarska) se ale blackout naštěstí nepřenesl.
Na úrovni EU existuje Nařízení o rizikové připravenosti [8] a Síťový kodex [9] pro obranu a obnovu elektrizační soustavy. Ty společně stanovují pravidla pro předcházení, koordinaci, spolupráci a řešení krizových situací, jako je právě blackout. Podle článku 7 nařízení musí každý příslušný orgán (v Česku tuto roli zastává Ministerstvo průmyslu a obchodu) zjistit nejdůležitější vnitrostátní scénáře elektroenergetických krizí na základě některých rizik, jako jsou extrémní přírodní katastrofy, úmyslné útoky na infrastrukturu nebo nedostatek paliva. Podle článku 15 nařízení musí členské státy v duchu solidarity spolupracovat a snažit se krizím předcházet.
Pokud by k blackoutu tedy skutečně někdy došlo, existují na úrovni EU konkrétní scénáře pomoci. Hlavním úkolem je ale těmto situacím předcházet – ať už prostřednictvím pravidelných cvičení, každodenní komunikací, nebo možností vzájemného „vykrytí” v případě krize. Jak je vidět na obr. 4, k výpadkům elektřiny v EU téměř nedochází.
Odkazy:
[1] www.irozhlas.cz/zpravy-domov/vypadek-proudu-elektriny-praha-tramvaje-metro-c_2206021854_ako
[2] www.mpo.cz
[3] www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzge4v6nbthawta
[4] ember-climate.org/insights/research/global-electricity-review-2023/
[5] ember-climate.org/countries-and-regions/regions/europe/
[6] www.eeb.gov.hk/sites/default/files/en/node74/Europe02.pdf
[7] news.bbc.co.uk/2/hi/3146136.stm
[8] eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32019R0941
[9] eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=LEGISSUM:4385118
Zdroj: Evropa v datech, www.evropavdatech.cz/clanek/97-blackout/#article-content